Téma knihy jako inspirace pro autorskou inscenaci

Abstract

V této diplomové práci se prostřednictvím analýzy vlastního autorského představení Gog snažím popsat, jak probíhal proces zkoušení představení inspirovaného stejnojmenným literárním textem. V úvodní kapitole se snažím nastínit podobnosti práce na filmovém scénáři, jak o něm mluví Jean-Claude Carri?re ve své knize Vyprávět příběh, a práce na představení, pokud k inscenaci přistupujeme autorsky, jsme dva, jsme režiséři, herci, dramaturgové, a inspirujeme se literární předlohou. V dalších kapitolách mluvím o tématu a formě knihy Gog, a následně podrobně popisuji, co nás v knize nejvíce zaujalo a jaké hlavní téma jsme z knihy vybrali pro naši inscenaci. V hlavní části této práce podrobně popisuji proces zkoušení jednotlivých pasáží představení a rozebírám témata, která se zde objevují. Uvádím průběžně úryvky z knihy Gog, z jednotlivých stěžejních kapitol a zpětně popisuji, jak se text a téma odrazilo ve způsobu práce a ve vybraných vyjadřovacích prostředcích. Podrobně popisuji naše hledání. Mluvím o tom, jak jsme přistupovali k práci na pohybu, slově, animaci a projekci, které se jakožto vyjadřovací prostředky v představení objevují. Poté se snažím zamyslet nad rovnováhou a uspořádáním složek v představení. Poslední podkapitola je věnována složkám představení, jako je scénografie, kostým a hudba. V další kapitole se věnuji vyprávění, jakožto podstatnému faktoru komunikace a sdílení, nejen v divadle. Zamýšlím se nad tím, jakými formami je možné vyprávění vést. Vzhledem k tomu, že v naší tvorbě byla důležitým faktorem literární předloha, v další podkapitole se věnuji tématu srovnání možností a vlastností literárního díla a divadla. V předposlední kapitole, která má tři podkapitoly, se věnuji podrobně tématu tvorby, a to následovně: Zamýšlím nad spoluprací ve dvojici, nad zkušenostmi nabitými z procesu, a nad nepsanými pravidly, které z toho vyvozuji, opírajíc se stále o knihu Jeana-Clauda Carri?ra. V další podkapitole mluvím podrobněji o procesu práce na představení, a vyměňování si rolí herce a režiséra. V následné podkapitole se zmiňuji o důležitosti oka zvenčí pro celý proces práce na představení a uvádím zde příklady, jak nám rady zvenčí suplovaly roli dramaturga. V poslední podkapitole rozebírám otázku stylu v autorské tvorbě a zkouším zde o vlastním názoru na styl hovořit. V závěru práce se zmiňuji o svém náhledu na představení jako entitu, která žije svým vlastním životem, a zamýšlím se nad tím, kam bych chtěla dále směřovat. Oceňuji svobodu v tvorbě a podotýkám, že to vše s sebou nese zároveň velkou zodpovědnost.