Postmoderní česká režie v teorii a praxi

Abstract

Tato práce se zabývá způsobem, jímž se v českojazyčném prostředí používá v divadelní teorii a kritice pojem "postmodernismus". V první části práce jsem se na zvolenou problematiku podívala především prizmatem zahraničního kontextu. Identifikovala jsem přitom dva hlavní možné způsoby, jimiž zahraniční myslitelé vymezují pojem "postmodernismus" v jeho obecnosti. V prvním případě (např. u Charlese Jenckse) jsem shledala, že sice lze takto vymezený termín "postmodernismus" snadno aplikovat na umění a tím pádem i na divadlo, ale jeho podstata v tomto případě splývá s podstatou modernismu. V druhém případě (např. u Jacquese Derridy) jsem usoudila, že sice toto vymezení postmodernismu nesplývá s vymezením modernismu, ale že jej lze jen s velkými obtížemi aplikovat na divadlo či na výtvarné umění. Následně jsem se pokusila ukázat, jak se tyto přístupy promítly do diskuse o postmodernismu v českojazyčném prostředí.

V dalších částech práce jsem se již pevněji držela divadelní problematiky. Na základě podrobné analýzy dvou tzv. postmodernistických divadelních inscenací jsem si vytvořila půdu pro následné teoretické uchopení výrazových prostředků považovaných za postmodernistické. (Terminologie, již jsem přitom použila, náležela tomu proudu v české divadelní teorii, který vychází z díla Otakara Zicha a z českého strukturalismu.) V závěru divadelně teoretické části své práce jsem došla k názoru, že se použité výrazové prostředky tzv. postmodernistických inscenací ve své podstatě neodlišují od těch modernistických, ale že jsou v postmodernistických dílech kladeny jiné nároky na způsob recepce divadelního díla. Na závěr své práce jsem se zamyslela nad problémy, které s sebou přinášejí přímé vztažení filozofie Jacquese Derridy na divadlo.