Od činohry k taneční alternativě a zpět

Abstract

Cílem této práce je na základě praktických zkušeností studenta činoherního herectví vyzdvihnout nejdůležitější momenty na jeho cestě k divadlu. Snaží se zachytit přínos, který pro něj měla především setkání s improvizovaným a profesionálním pohybovým divadlem, a jak tyto zkušenosti posunuly jeho vnímání herecké tvorby, které bylo do té doby formováno přístupy vyučovanými na katedře činoherního divadla. Zaměřuje se také na otázku, do jaké míry projekty přispěly k jeho hereckému i osobnímu sebepoznání. Následující kapitoly se snaží postihnout, jakými prostředky lze dosáhnout na jevišti herecké svobody a jak v herectví nejlépe zhodnotit vlastní osobnost. Analyzují jak podmínky nutné k dosažení této tvůrčí svobody, tak i jevy, které vedou k opaku. Jako bazální platforma k sebepoznání je přitom vnímáno hercovo tělo. Protože práce vychází z osobních zkušeností a jedná se o studentovu zpětnou sebereflexi, je psána převážně v první osobě čísla jednotného.