Architektura v (anti)utopických filmech třicátých let

Abstract

Architektura vždy reflektuje stav společnosti, jelikož se musí přizpůsobit životu člověka. V horším případě je to naopak - člověk je nucen změnit svůj život a přizpůsobit se městskému prostředí. Architektura pracuje s měřítkem, hmatem a zrakem, časem a prostorem. Tím je blízká filmu jako výrazovému prostředku. Tato práce má za cíl porovnání představ o budoucnosti a tím, co se dělo ve společnosti a umění v čase vzniku toho nebo onoho filmu, a to skrze vizuální prvek - architekturu. Nejsilnějším způsobem jsou představy o budoucnosti zvýrazněny v utopických a antiutopických filmech, protože právě tento směr byl vždy zacílen na vytváření ideálního světa. Předložená práce je soustředěna na celkem úzké období třicátých let, protože to je čas vzniku utopických a antiutopických filmů jako kinematografického žánru. Je to také období velkých politických, společenských a uměleckých změn, které ovlivnily dějiny celého dvacátého století.