Úskalí filmu vyprávěného z pohledu první osoby

Abstract

V posledních letech můžeme sledovat nebývalý rozmach POV filmů. Tento jev lze přičítat hlavně technologickému rozvoji. Díky home videu a internetovému obsahu máme přístup k velkému množství materiálu, který pracuje s ruční, "hand-held" kamerou. Filmaři rozmachu této snímací metody využívají z několika důvodů. Umožňuje jim pracovat neotřelým způsobem s vyprávěcí technikou, která může působit velice autenticky. Video, kde je kamera v rukou aktéra nepovažujeme za profesionální hraný film a současně v nás vzbuzuje dojem, že sledujeme "realitu". Natáčení takového filmu přirozeně vyžaduje menší finanční prostředky, protože okázalé svícení, záběrování i obsazení známými herci by tuto autenticitu záznamu narušilo a působilo by kontraproduktivně. Kamera z pohledu první osoby nás zdánlivě usazuje přímo do těla hlavní postavy, což je pro diváka nová zkušenost, která mu umožňuje si situace projít "na vlastní kůži" a opravdu si je prožít. Tato metoda ale s sebou přináší celou řadu omezení tradičních vyjadřovacích postupů ve filmu, na které jsme už přes sto let navyklí, ať už jde o režii, práci s kamerou, zvuk i střihovou skladbu, a které zásadně omezují vyjadřovací schopnosti autora. V této práci bych se chtěl pokusit o rozkrytí těchto nedostatků, zároveň bych ale chtěl zkusit nalézt způsoby, kterými by se tato omezení dala kompenzovat.