Odstup od postavy a splynutí s postavou

Abstract

Předmětem této práce je zkoumání způsobu tvorby divadelních postav studentky činoherního herectví Divadelní akademie skrze hlavní divadelní myšlenky a teorie Denise Diderota, Konstantina Sergejeviče Stanislavského a Bertolta Brechta. Téma odstup od postavy a splynutí s postavou zde chápu jako otázku rozumu a citu na divadle, konkrétně jako otázku vědomého herectví v protikladu k herectví, jež získává svou podobu působením podvědomí. Neustálé zkoušení nových postav a hledání hereckého já mě přivedly ke třem protichůdným divadelním teoriím a potřebě se s nimi konfrontovat. Herecký paradox Denise Diderota, Stanislavského Metodu a Brechtův přístup k divadlu porovnávám navzájem, a zároveň se ke všem vyjadřuji i srze optiku své vlastní herecké zkušenosti. Své divadelní zkušenosti dále rozvádím v kapitole Letovisko, druhé absolventské inscenaci v divadle Disk. Zde si také na otázky o mém hereckém projevu nejvíce odpovídám. Dalším popisovaným divadelním zážitkem je práce na inscenacích Bubnů v noci Bertolta Brechta. Zde porovnávám dvě podoby hry, kterou jsme s ročníkem činoherního herectví nazkoušeli v druhém semestru studia a o čtyři roky později se k ní vrátili a dali jí nový tvar.