Píseň jako setkání

Abstract

Práce se věnuje specifickému pojetí scénické hudby v pouličním divadle. V první části se autorka zaměřuje na zkušenosti, které ovlivnily její autorskou tvorbu v tomto oboru. Popisuje psychosomatické pojetí hlasové výchovy, které studovala na Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU, a proces skládání hudby. V druhé části uvádí čtyři inscenace komunitního divadla ve Velké Lhotě, na nichž se podílela jako herečka, autorka hudby a její interpret. Věnuje se jejich hudebnímu plánu, nebo dílčím tématům (prézentnost hudby, tělovost zpívání, píseň v situaci atd.). Oživování místní lidové písně považuje za způsob obnovy paměti vesnice. Divadelní pouť ve východním Turecku ji přiměla rozumět divadlu jako jedinečné, nesamozřejmé události, která má potenciál sdílení. Píseň a hudbu v inscenaci chápe jako způsob komunikace, jenž umožňuje setkání s druhými lidmi.