Balet Národního divadla v 70. a 80. letech 20. století

Abstract

Tato práce přibližuje a shrnuje dění v baletu Národního divadla v Praze v 70. a 80. letech 20. století, konkrétně mezi lety 1969 a 1989. Zabývám se v ní osobnostmi na postu šéfů baletu, Jiřím Němečkem, Emerichem Gabzdylem a Miroslavem Kůrou, kteří kromě vedení baletu působili také jako choreografové. Vedle výše zmíněných se v divadle věnovali choreografii také například Jiří Blažek, Antonín Landa, Vlastimil Jílek, či Daniel Wiesner. Přibližuji jednotlivé sezony a konkrétní díla, která se v nich v premiéře uvedla. Dále se ve své práci věnuji výjimečné generaci interpretů, působila zde například Michaela Černá, Marta Drottnerová, Vlastimil Harapes, Jan Kadlec, Lubomír Kafka, Jaromír Petřík, Michaela Vítková, Hana Vláčilová, Aneta Voleská, Pavel Ždichynec a mnozí další. To vše zasazuji do kontextu politické doby, do období známého jako normalizace. Věnuji prostor zahraničním souborům a jednotlivcům, kteří u nás hostovali. Mým primárním zdrojem byl Archiv Národního divadla, dále Ročenky Národního divadla, soudobé periodikum Taneční listy, ze kterých jsem čerpala kritiky a recenze k premiérám. Dalším cenným pramenem byla osobní svědectví umělců, kteří v dané době v Národním divadle působili: Mahuleny Křenkové, Jiřího Němečka ml., Astrid Štúrové, Hany Vláčilové a Daniela Wiesnera.