Divadlo a nová média

Abstract

Magisterská práce Divadlo a nová média, nová média ve složkách/ komponentech divadelního díla se zabývá způsoby, jakými se novomediální technologie integrují do divadelního díla, a zkoumá tuto integraci na konkrétních případech. Zaměřuje se na typ divadelních představení, ve kterých nová média zásadně ovlivňují celkový tvar. První část práce je zaměřena na uchopení terminologie nových médií tak, aby s ní bylo možné dále pracovat v divadelním kontextu. Tato část čerpá především z Principů nových médií Lva Manoviche, Poznámek ke studiím nových médií Jakuba Macka a Remediace J. Davida Boltera a Richarda Grusina. Druhá část práce je zaměřena na divadelně teoretické uchopení složek/komponentů divadelního díla, jak ji nahlíží česká divadelní teorie. Výchozím bodem je Estetika dramatických umění Otakara Zicha, komentovaná především texty Člověk a předmět na divadle Jiřího Veltruského, Pohyb divadelního znaku Jindřicha Honzla a K dnešnímu stavu teorie divadla Jana Mukařovského. Poté je v teoretické části skrze komponenty divadelního díla, definovaných především v Termínech k dohodnutí Jaroslava Etlíka, nastíněna problematika integrace nových médií do těchto komponentů. S využitím teoretických poznatků se pak práce snaží analyzovat tři divadelní díla: NICK (Petra Tejnorová a kol.); Eleusis (Handa Gote Research & Development) a The Game (Almeida Theatre). Cílem této části práce je popsat konkrétní způsoby integrace nových médií do jednotlivých komponentů divadelních děl a ověřování předpokladu, že míra integrace se odvíjí od podílení se nových médií na celkovém významu díla. V závěru je zhodnocen tento pokus o „škálu integrace nových médií do divadelního díla“.