Cembalová tvorba J. A. Štěpána z arcibiskupského archivu v Kroměříži

Abstract

Disertace se zaměřuje na interpretaci sonát pro cembalo Josefa Antonína Štěpána / Joseph Anton Steffan (1726–1797), který byl významnou osobností vídeňského hudebního života 18. století. Svou tvorbou ovlivnil celou řadu současníků, včetně Josepha Haydna, Jana Křtitele Vaňhala, Leopolda Koželuha či Wolfganga Amadea Mozarta. Jeho kompoziční postupy se vymykaly dobovým konvencím: řada sonát a koncertů pro klávesové nástroje začíná pomalou introdukcí úvodní rychlé věty; experimentoval s jednovětou formou (sonáty, capriccia); roku 1778 vydal vůbec první sbírku německých písní s doprovodem klavíru ve Vídni. Jeho hudba je založena na znalosti kontrapunktu a generálbasové praxe, čerpá z italského vlivu, české lidové melodiky, galantního slohu a tzv. citového stylu. Ve svých pozdních skladbách Štěpán dospívá až k preromantismu. I přes svůj dobový věhlas byl ovšem téměř zapomenut.

Disertace je rozdělena do pěti velkých kapitol. První pojednává o Štěpánově životě, který se dá vzhledem k minimálnímu množství zachovaných dokumentů velmi obtížně rekonstruovat.

Druhá se zabývá Štěpánovým hudebním odkazem, kde úmyslně opomíjím jeho koncerty, jimiž se podrobně zabývají Howard Picton a Ilona Růčková. Moje disertace se zaměřuje zejména na sonáty pro sólový nástroj, zhruba do roku 1776 kdy Štěpán vydal poslední sonátu tiskem. Na rozdíl od pozdějších skladeb určených kladívkovému klavíru, lze všechny tyto skladby interpretovat přesvědčivě na cembalo. V další podkapitole mapuji rukopisné zdroje zachované v hudebním archivu Arcibiskupského zámku v Kroměříži.

Třetí kapitola popisuje historický kontext: představuje město Vídeň v 18. století, konfrontuje Štěpánovu tvorbu s jeho současníky, předkládá problematiku strunných vídeňských klávesových nástrojů (terminologie, volba nástroje pro interpretaci) a také se věnuje dobovému vyučování hry na klávesové nástroje, které bylo Štěpánovým hlavním zdrojem obživy.

Čtvrtá kapitola se zaměřuje na nejdůležitější aspekty interpretace Štěpánových skladeb pro klávesové nástroje, jako je např. volba nástroje, přednes, tempo, dynamika a s ní související artikulace, či ozdoby.

Konkrétními problémy třech sonát, které jsou přílohou mé disertace, se podrobněji zabývá poslední kapitola. Samotná kritická edice třech sonát byla připravena na objednávku Mezinárodní interpretační soutěže Pražské jaro 2017 (obor cembalo) a vyšla v dubnu 2017 v nakladatelství ARTA. Toto vydání bylo financováno v rámci projektu „Josef Antonín Štěpán – 4 sonáty pro cembalo (Es dur, B dur, A dur, g moll)“ podpořeného z prostředků účelové podpory na specifický vysokoškolský výzkum, kterou poskytlo MŠMT v roce 2017.