Katedra teorie a kritiky / Department of Theory and Critism

Permanentní URI pro tuto komunitu

http://hdl.handle.net/10318/2

Procházet

Procházet Katedra teorie a kritiky / Department of Theory and Critism podle vedoucí "AUGUSTOVÁ, Zuzana"

Nyní se zobrazuje 1 - 4 z 4
  • Hra Franka Wedekinda"Probuzení jara" na českých jevištích
    Macáková, Karolína
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2013)
    Datum obhajoby: 2013-09-04
    Tato bakalářská práce se zabývá tvorbou německého dramatika Franka Wedekinda, především jeho v pořadí druhou hrou Frühlings Erwachen (Probuzení jara). Provádí stručný exkurz do historie inscenování hry na českých jevištích. Na základě zapůjčených záznamů a dobových kritik podrobněji analyzuje dvě poslední české inscenace - inscenaci divadla Disk z roku 2007 a inscenaci Komorní scény Aréna z roku 2008. Bakalářská práce zmiňuje také historický kontext tvorby autora a témata obsažená v jeho ostatních hrách - Lulu (Lulu), Die junge Welt (Mladý svět) a Franziska (Franziska). Snaží se nalézt témata charakteristická pro autora a zabývat se jejich aktuálností či inscenačními možnostmi v současném divadle.
  • Inscenace děl Franze Kafky režisérské generace přelomu 80. - 90. let v širším kontextu alternativní kultury
    Pavelková, Tereza
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2017)
    Datum obhajoby: 2017-06-14
    Magisterská diplomová práce se zabývá přijímáním osobnosti a díla Franze Kafky generací režisérů přelomu 80. a 90. let. Řeší především otázku, co pro tyto tvůrce Kafkovo dílo znamenalo, jaké téma pro ně reprezentovalo a jakým způsobem se v jejich adaptacích odrážely složité společensko-politické poměry socialistického Československa v období normalizace. V první kapitole práce reflektuje dobový společenský a kulturní kontext a přitom se zaměřuje na postavení divadla a hnutí studiových divadel, která patřila do proudu tehdejší alternativní kultury. Druhá kapitola pak zachycuje recepci Franze Kafky do roku 1989 a obsahuje také literární interpretaci jeho díla, z níž vychází hlavní část práce. Tu tvoří analýzy inscenací Amerika (1985, J. A. Pitínský), Proces (1989, Arnošt Goldflam), Přeměna (1988, Petr Lébl) a Zpěvačka Josefína a její bratři (1989, Petr Lébl), v nichž docházím k závěru, že Kafkovo dílo zkoumané generaci sloužilo k vyjádření dobového existenciálního pocitu jedince v totalitní společnosti. Poslední kapitola pojednává o inscenaci Touha stát se indiánem (1991, J. A. Pitínský), která vznikla po převratu, a ukazuje, jak se proměňuje divadelní interpretace Franze Kafky na sklonku totality.
  • Poetika divadelních textů Wernera Schwaba.
    Macáková, Karolína
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2016)
    Datum obhajoby: 2016-06-16
    Diplomová práce se zabývá tvorbou rakouského dramatika Wernera Schwaba, tvořícího v první polovině 90. let 20. století. Vymezuje jeho poetiku, přičemž si všímá především jeho psaní pro divadlo a u nás nejznámějšího cyklu textů nazvaného Fekální hry. Dílo Wernera Schwaba reprezentuje nový, postdramatický typ divadelního textu. Tato práce s ohledem na autorovy inspirační zdroje i inscenační možnosti jednotlivých divadelních her analyzuje především jejich jazyk, a činí tak prostřednictvím dramaturgické analýzy jednotlivých motivů ve hrách Die Präsidentinnen (Prezidentky), Volksvernichtung (Lidumor), Übergewicht, unwichtig, unform (Nadměrečnost, nadbytečné: deforma), Mein Hundemund (Můj psímorda), ale i např. Pornogeografie (Pornogeografie) a zařazuje ho do historického kontextu vývoje rakouské dramatiky. Cílem práce je postihnout specifika Schwabova divadelního jazyka, např. to, jakým způsobem stupňuje dramatický konflikt, a pojmenovat jeho ojedinělou jevištní řeč.
  • Proměny dramatické formy: Propojení dramatické a postdramatické poetiky ve hrách Rolanda Schimmelpfenniga
    Zachatá, Petra
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2018)
    Datum obhajoby: 2018-09-06
    Diplomová práce se zabývá tvorbou Rolanda Schimmelpfenniga v širším kontextu proměn německé dramatiky, které se začínají projevovat od poloviny 90. let 20. století. Texty autorů Schimmelpfennigovy generace vznikají v přelomovém období, v němž dochází k přehodnocení vztahu mezi postdramatickým divadlem a tradičnějšími typy divadelní estetiky. Tento fenomén se odráží také v podobě nových divadelních textů, které se na jedné straně inspirují rozličnými postdramatickými postupy, na straně druhé ale začínají opět pracovat s principem dramatické reprezentace a kategoriemi figurace a narace. Diplomová práce se na tento fenomén prolínání postdramatických a dramatických postupů v nejnovější německé dramatice pokusí nahlédnout prismatem poetiky Rolanda Schimmelpfenniga. Autor velice plodně využívá postdramatickou poetiku k dekonstrukci tradiční dramatické formy a k zpochybnění kategorií figurace a narace. Propůjčuje tak svým textům nové, netradiční podoby a funkce. Na základě analýz několika Schimmelpfennigových textů se tato práce pokusí dospět k zobecňujícím závěrům, které ozřejmí roli postdramatických postupů v transformaci dramatické formy.