Katedra teorie a kritiky / Department of Theory and Critism

Permanentní URI pro tuto komunitu

http://hdl.handle.net/10318/2

Procházet

Procházet Katedra teorie a kritiky / Department of Theory and Critism podle vedoucí "JANOUŠEK, Pavel"

Nyní se zobrazuje 1 - 8 z 8
  • Česká dramatika
    Lehečková, Hana
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2014)
    Datum obhajoby: 2014-09-03
    Tato diplomová práce se zabývá problematikou dramatické postavy jako postavy svébytně se realizující již v materiálu literatury, která ale v sobě zároveň obsahuje prvky, jimiž míří ke své jevištní realizaci. Na konkrétním materiálu současné české dramatiky si všímá jak obecných způsobů, jakými se postava může v textu realizovat, tak i specifiky, která jí ve 20. a 21. století provází.
  • Odebráno
  • Dramatizace v teorii a praxi
    Sedláková, Barbora
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2024)
    Datum obhajoby: 2024-09-16
    Diplomová práce má za cíl nahlédnout fenomén dramatizací ze tří perspektiv, čemuž odpovídají i tři hlavní kapitoly. První kapitola se zaměřuje na základní teoretickou definici pojmu dramatizace a vymezení vůči dvěma příbuzným pojmům adaptace a divadelní adaptace. Ve druhé kapitole je představen historický vývoj, kterým dramatizace v českém divadelním prostředí prošly v průběhu 20. a 21. století. Zejména na příkladech dramatizací prozaických textů je zde prezentována proměna v zacházení s pretexty a také emancipace ve smyslu přijetí dramatizace jako regulérního způsobu, jak rozšířit divadelní repertoár a případně tvořit nové dramatické texty. Druhá polovina práce, respektive třetí a stěžejní kapitola, se inspiruje metodou uměleckého výzkumu. Autorka vytvořila vlastní dramatizaci románu Kostkař aneb Náhoda je život, která je součástí práce pouze jako příloha. Samotná kapitola je prezentací následné reflexe tohoto procesu a je strukturovaná dle otevřených otázek, na které bylo nutné postupně odpovědět a jež se týkaly uměleckých i praktických rozhodnutí od zdůvodnění výběru předlohy přes definici cílové divadelní scény až po samotný rozbor dramatizačního procesu jako takového. Práce tak předkládá komplexnější souhrn poznatků, které vycházejí jednak z odborné literatury a jednak z vlastního zakoušení dramatizačního procesu z perspektivy autorky.
  • Obraz nepřítele v budovatelské dramatice
    Smetanová, Barbora
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2012)
    Datum obhajoby: 2012-09-10
    Tato práce se zaměřuje na záporné postavy v žánru výrobního dramatu a dramatu z prostředí vesnice z let 1948?1953. Obsah i forma budovatelského dramatu byly svázány přísnými normami, které byly uměle vytvořeny, aby drama šířilo komunistickou ideologii a stalo se nástrojem převýchovy občanů ČSR. Témata budovatelského dramatu byla úzce svázána s politickými kampaněmi, což vedlo k jejich proměnám v čase. Je zajímavé sledovat tento vývoj, ve kterém se ve stejnou dobu objevovaly hry se stejnými tématy, stejnou intenzitou motivu třídního boje a pranýřující stejný typ nepřítele. Kromě rozdělení postav do tematicky podobných skupin, jejich popisu a příkladů z dramat, jsem značnou část této práce věnovala i historii a popisu dramatických žánrů té doby. Tento postup se ukázal jako nezbytný k vytvoření kontextu nutného k pochopení vývoje postav a zostřujícího se třídního boje. Tato bakalářská práce mapuje vývoj poměrně krátkého úseku budovatelské dramatiky, a to právě skrze záporné postavy. Je tak jakýmsi prvním krokem k podrobnějšímu zkoumání této poetiky. Budovatelské drama se stalo téměř zapomenutou formou. Je to pochopitelné, vzhledem ke své schematičnosti a tendenčnosti by dnes již nebylo možné ho inscenovat, snad jediné v rámci divadelního experimentu. Jako čtenář se znalostí historického vývoje a především s vědomím zločinů, kterých se komunistická strana dopustila a které ve zkoumaném období dosahovaly svého zrůdného vrcholu, jsem nebyla schopná udržet potřebnou míru distance, a pochybuji, že by toho byl schopen dnešní divák. Přesto shledávám zkoumání této doby a dramatiky podnětným, neboť pouze znalost historie může zabránit opakování stejných chyb v současnosti.
  • Persony: inspirace filmy Ingmara Bergmana v inscenaci Divadla Na zábradlí
    Linhart, Marek
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2020)
    Datum obhajoby: 2020-09-14
    Bakalářská práce zkoumá inscenaci Persony uvedenou v roce 2018 Divadlem Na zábradlí v režii Jana Mikuláška. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o divadelní adaptaci filmového díla, autor nejprve stručně nastiňuje souvislosti tohoto fenoménu, jehož počátek a rozvoj v českém prostředí datujeme zhruba do 90. let 20. století. Dále autor přibližuje, v rámci historického kontextu, příchod nového vedení a nové poetiky do Divadla Na zábradlí v roce 2013 a režisérský přístup Jana Mikuláška v souvislosti s předchozí tvorbou. Značnou část práce představuje samotná analýza inscenace Persony, jenž je jakousi koláží inspirovanou a motivovanou několika filmy významného švédského režiséra Ingmara Bergmana. V poslední kapitole autor stručně, a kvůli omezeným zdrojům spíše na základě hypotézy, přibližuje autorsko-právní problémy, které v souvislosti s uvedením inscenace nastaly, přičemž sleduje následnou proměnou inscenace. Práce ukazuje, že i přes odlišný typ komunikačního média, s nímž souvisí i rozdílný typ diváckého vnímání a čtení, je možné v dané inscenaci hledat souvislosti a inspiraci s proslulou, a mnohdy povědomě známou, filmovou předlohou.
  • Pět režií Jana Mikuláška
    Linhart, Marek
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2023)
    Datum obhajoby: 2023-09-18
    V diplomové práci si na základě analýz pěti inscenací Jana Mikuláška kladu za cíl pojmenovat konstanty a proměnné režisérova zacházení s předlohami různého typu. Každá z inscenací vychází z jiného textového materiálu: Gottland z reportáží, Korespondence V+W z dopisů, Zlatá šedesátá z deníkových zápisů, Maryša z dramatu a Don Quijote z románu. Zároveň v rámci všech vybraných děl režisér nějakým způsobem vstupuje do dialogu s mýtem ohledně daného tématu nebo osobností (češství, Jan Werich a Jiří Voskovec, Pavel Juráček, šedesátá léta, Maryša, donkichotství). Práce tak volně navazuje na předchozí bakalářskou práci Persony: inspirace filmy Ingmara Bergmana v inscenaci Divadla Na zábradlí, kde režisér vychází opět z jiného materiálu, a sice filmů, resp. filmových povídek švédského režiséra.
  • Tvůrce a divák mezi texty: Divadlo a intertextualita
    Smolíková, Barbora
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2023)
    Datum obhajoby: 2023-09-18
    Práce se zabývá teoriemi intertextuality a jejich využitím v přemýšlení o divadle. Jejím cílem je tyto teorie představit, vztáhnout k divadlu a dále sledovat různé typy intertextuality a odkazů, s nimiž pracují divadelní tvůrci. Je rozdělena na tři kapitoly, první z nich je teoretická a vykládá pojem intertextuality a vybrané teorie. Problematiku, kterou se zabývají, zároveň aplikuje na divadlo. Následně se zabývá vztahem divadla a literárního textu. Druhou část práce tvoří analýza inscenace Tajemství, šílenství, podivnost, láska (Ženy Boženy Němcové) Jakuba Čermáka z Horáckého divadla v Jihlavě. V této analýze jsou využity některé z vyložených pojmů a práce se zaměřuje na intertextuální vztahy, které jsou v inscenaci přítomné, na způsob, jakým se inscenace vztahuje k textům, ze kterých vychází, a k osobě Boženy Němcové. Dále identifikuje různé odkazy, s nimiž tvůrci v inscenaci pracují. Třetí kapitola představuje další směry, kterými je možné intertextualitu v divadle zkoumat. Práce tak předkládá perspektivu, která formuluje, do jakých různých vztahů jsou inscenace vevázány a navrhuje možnosti dalšího zkoumání intertextuality v divadle.
  • Tvůrci židovského původu v českém divadle 20. století
    Škrlantová, Alice
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2018)
    Datum obhajoby: 2018-09-06
    Bakalářská práce Tvůrci židovského původu v českém divadle 20. století dokumentuje vývoj vnímání židovské identity ve 20. století na životních osudech a příkladech tvorby vybraných českých tvůrců židovského původu. Tyto osobnosti autorka zasazuje do daného kulturně-historického kontextu, který jejich přístup k židovství ovlivnil. Nejvíce prostoru je z vybraných tvůrců věnováno Františku Langerovi, Ludvíku Aškenázymu, Arnoštu Goldflamovi a Karolu Sidonovi. Analýza vybraných dramat autorů odhaluje židovské motivy a motivy spojené s hledáním identity daného autora. Zároveň tito čtyři dramatici v úhrnu vytvářejí model názorové různorodosti české židovské společnosti. Práce ukazuje, že toto názorové rozložení se v určitých obměnách v průběhu 20. století opakuje.