DAMU Disertační práce / Doctor theses

Permanentní URI pro tuto kolekci

http://hdl.handle.net/10318/2943

Procházet

Procházet DAMU Disertační práce / Doctor theses podle vedoucí "CÍSAŘ, Jan"

Nyní se zobrazuje 1 - 6 z 6
  • Divadelní školství u nás do roku 1945
    Davidová, Iveta
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2009)
    Datum obhajoby: 2009-11-13
    Základním téma mé disertační práce se týká vzniku a následného vývoje divadelního školství a herecké pedagogiky u nás od počátků do roku 1945. Opírá se především o dramatické oddělení pražské konzervatoře, neopomíjí však ani dramatické oddělení konzervatoře brněnské, nejrůznější soukromé divadelní školy a divadelní soubory a spolky, které, zvláště v době okupace, zaměstnávaly divadelní mládež a žáky dramatických oddělení obou konzervatoří.
  • Divadlo a iluze
    Bartoš, Zdeněk
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Datum obhajoby: 2011-01-27
    Práce zkoumá, jakými způsoby byl v minulosti chápán pojem iluze v divadelním kontextu a jak vůbec tento fenomén definovat. Srovnává definice ve starších pramenech (Fureti?re, Marmontel, D?Aubignac, Stendhal, Hugo aj.) i současných slovnících (Pavis, Corvin) a zabývá se otázkou, zda je vůbec moţná iluze ve smyslu vytvoření klamného zdání skutečnosti do té míry, ţe divák zapomene, ţe je v divadle, anebo ţe sledované představení (nebo jeho část) bude povaţovat za reálnou událost. Konstatuje, ţe taková iluze je z podstaty věci prakticky vyloučena, aţ na výjimky, kdy divák není z nejrůznějších důvodů schopen rozlišovat mezi záměrnou a nezáměrnou silou obsaţenou v uměleckém díle (podle Mukařovského), resp. technickou a obrazovou sloţkou díla (podle Zicha), resp. nerozezná model od originálu (podle Osolsoběho), tj. neidentifikuje divadelní dílo jako takové. Autor v práci uvádí některé konkrétní (předstírané nebo skutečné) případy vpádu ?mimo-divadelní reality? do průběhu představení. Hlavní část se pak věnuje pojetí iluze jako v-hraní (i-llusio), tedy vytvoření ?ludické reality?, herního rámce, do něhoţ se divák můţe v různé míře zapojit. Herní, ludický aspekt, obsaţený uţ v samotném kořeni slova iluze, povaţuje autor za to nejdůleţitější a nejţivotaschopnější, co s problematikou iluze v divadle souvisí ? iluze jako ţertovná, ironická hra s realitou. Zabývá se dále moţnostmi, jak diváka do této hry zapojit, a důsledky, které z toho vyplývají. K tomu se pojí i postupy zdivadelnění, dříve povaţované za postupy anti-iluzivní (dnes na ně lze pohlíţet spíše jako na součást bohatého arzenálu divadelních konvencí).
  • Divadlo jako médium
    Žantovská, Irena
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Datum obhajoby: 2010-12-13
    Disertační práce se zabývala problematikou divadla jako média komunikace asoučasným postavením divadelní komunikace v kontextu ostatních médií. Práce se zaměřila především na specifičnost divadelního představení jako zvláštního komunikačního aktu mezi jevištěm a hledištěm Práce byla rozdělena do teoretické a výzkumné části. Teoretické kapitoly se podrobně zabývaly charakteristikou divadla jako komunikačního média a divadelní komunikace jako specifické sociální interakce, specifickými rysy divadelní komunikace problematikou publika se zdůrazňováním parametru diváka jako antropologické kvality a mapováním společenských determinantů současné divadelní práce.
  • Hledání způsobu studia herectví
    Šiktancová, Jaroslava
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2015)
    Datum obhajoby: 2015-01-09
    Hlavním tématem mé doktorské práce je hledání odpovědi na otázku čím, v čem a na co může studium na katedře činoherního divadla svého absolventa pro jeho profesionální život připravit. Snažila jsem se na půdorysu posledního absolventského ročníku praktickými příklady dokládat, proč a k jakým změnám jsem se na základě předešlých zkušeností rouhodla. Rozsah a především záměr mé práce je výzkumný, nemíří k vytvoření ucelené metody, ve které by jednotliví adepti herectví museli sloužit jako bytosti typizované. Patrně se tím budu chvílemi pohybovat na tenké hranici diskrétnosti a věřím, že mi případné nepřesnosti právě pro způsob společného uvažování a práce během studia studenti i moji kolegové prominou.
  • Já jsem jen herec
    Kašpar, Lukáš
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2009)
    Datum obhajoby: 2009-12-10
    Tématem této disertační práce je velice přitažlivá stejně jako mimořádně složitá otázka ? úloha, role i postoje herců (a pro srovnání i dalších umělců) v totalitním režimu a jejich možnosti vzepřít se situaci, podlehnout jí či ji využít. Nesnažil jsem se napsat dějiny protektorátního divadla, to už dovedli velice dobře jiní přede mnou a já zde jeho reálie popisuji kvůli nezbytnému kontextu mého tématu - snažil jsem se zabývat člověkem-hercem, který vstoupil na jeviště této šílené doby.
  • Předpoklady japonské scéničnosti
    Vostrá, Denisa
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2015)
    Datum obhajoby: 2015-09-29
    Dizertační práce s názvem Předpoklady japonské scéničnosti vychází ze studia japonského vnímání prostoru a času a souvisejícího konceptu ?meziprostoru? ma (v něm se prostor a čas spojují), a na jeho základě se pokouší vysvětlit tajemství životnosti japonských scénických tradic v průběhu historie ? od středověkého divadla nó přes měšťanské kabuki až po současné divadlo s tradičním pojetím pohybu, které dnes představuje zejména soubor režiséra Tadašiho Suzukiho. Ten spojuje hereckou práci s životem samotného herce a zejména s japonskou tradiční kulturou. Ve svém výzkumu se opírám o scénologické chápání a hledám východiska japonských scénických tradic v estetických konceptech japonského umění (mono no aware, wabi-sabi a júgen), v rituálech spojených s jednotlivými myšlenkovými směry (původní japonský kult šintó, japonský buddhismus apod.), ale i v každodenním životě, který je v případě Japonska výrazně poznamenán tradicemi. Zvláštní pozornost je přitom věnována problematice japonského tradičního domu coby prostoru k obývání, který se zdá být důležitým zdrojem japonského scénického cítění, a vzhledem ke specifickému přístupu Japonců k chápání slova v prostoru je v práci vysvětlen i koncept ?duše slov? kotodama a přiblížen vývoj tradiční japonské poezie, v níž jde ovšem také o ?cítění prostoru?. Práce zároveň poukazuje na překvapivou podobnost některých aspektů japonského každodenního života i tradičního umění a evropského scénického cítění.