DAMU Disertační práce / Doctor theses

Permanentní URI pro tuto kolekci

http://hdl.handle.net/10318/2943

Procházet

Procházet DAMU Disertační práce / Doctor theses podle vedoucí "ETLÍK, Jaroslav"

Nyní se zobrazuje 1 - 4 z 4
  • Co je to divadlo
    Neznal, Vít
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2017)
    Datum obhajoby: 2017-09-26
    Dizertační práce Víta Neznala nejprve vymezuje divadlo jako specifickou mediální oblast. Takové pojetí je podle autora umožněno návazností na tradici české teorie divadla (nezáznamová povaha jako systémový rys média, syntetický základ, nesubstanční pojetí díla, herectví jako řídící umění, totální trojrozměrná zpětnovazební komunikace, která má zásadní důsledky pro specifickou povahu divadelního herectví, a aktivní pozice diváka). Na tomto podkladě Neznal následně vysvětluje, proč v divadelní teorii neexistuje opodstatnění rušit dichotomii ve vztahu umění - skutečnost. Vychází přitom z předpokladu, že divadlo je sice zakořeněné v životě, nicméně mediálně je z něj současně automaticky a nezvratně vytržené. Proto je z hlediska teorie divadla rozdíl mezi tím, když „život” v intenzifikované podobě vstupuje na jeviště a tvoří podstatu výrazového projevu (intenzifikace „života” tvoří základ vyjadřovacích prostředků a je tak „zezáměrněná”) a mezi jeho integrací s ostatními pilíři, které tvoří konstitutivní základ divadelního aktu jako takového na vysloveně mediální úrovni (umělé prostupované „životem”).
  • Divák na hraně hry a každodennosti
    Brychta, Lukáš
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2021)
    Datum obhajoby: 2021-09-22
    Cílem práce je představit teoretické kontexty uvažování o divákovi v divadle. Práce vychází především z českého strukturálně-sémiotického teoretického uvažování o divadle, které dále rozšiřuje o vybraná témata z německého a anglo-amerického kontextu. Různé možnosti při uvažování o divákovi nastiňuje především skrze otázky 1) specifické divadelní mediality, 2) specifické divadelní materiality, 3) specifického charakteru konstituce a realizace divadelního představení a 4) samotného divadelního diváctví nahlíženého skrze divadelní funkce a možnosti divákova zapojení do fikčního světa. První kapitola představuje výchozí impuls mediálního chápání divadla z teorie Otakara Zicha a dále rozvádí jednotlivé aspekty divadelní mediality jako jsou auratičnost (Benjamin), živost (Auslander) či nezáznamovost, zpětnovazebnost a mnohovazebnost (Latour). Druhá kapitola nahlíží na divadelní materialitu především z fenomenologického hlediska: začíná jedním z konstitutivních náhledů německých divadelní studií od Maxe Herrmanna, pokračuje jeho rozvinutím Erikou Fischer-Lichte a končí revizí inspirovanou Alicí Koubovou. Třetí kapitola se věnuje uvažování o vztahu diváka a představení, a to skrze principy vzájemné komunikace (Osolsobě), různých rovin vnímání (Etlík) i sociologické teorie rámcování (Goffman), aby v závěru nabídla návrh na rozlišení divadelního aktu, situace a události. Čtvrtá kapitola nahlíží na diváctví především ze dvou hledisek: jako na funkci komplementární k té herecké a skrze možnosti divákova zapojení do představení i skrze způsoby, jakými při něm může být vnímán.
  • Vývoj slovenskej činohry v 20.-70.rokoch 20.storočia a jej dialóg s českým divadlom
    Kyselová, Eva
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2015)
    Datum obhajoby: 2015-01-22
    Predkladaná dizertačná práca sa zaoberá vývojom slovenského činoherného divadla z hľadiska vzťahu k českému divadlu v období 1920-1970, teda v časovom rozhraní približne šesťdesiatich rokov 20.storočia. Cieľom práce je preskúmať, do akej miery mohlo mať a malo české divadlo vplyv na formovanie slovenskej divadelnej kultúry (s dôrazom na činohernú réžiu) v spoločnom štátnom útvare a to s ohľadom na ojedinelú príbuznosť oboch národov a kultúr. Práca je rozdelená na dve časti. Prvá sa venuje zvolenej metodológii, predstaví koncept literárnej komparatistiky a možnosti aplikácie na teatrologický výskum, vykladá základné termíny komparatistiky, súvislosti vzniku českého a slovenského národa v kontexte idey národného divadla a stanovuje vlastnú periodizáciu. V druhej časti sa komparatívna analýza aplikuje na konkrétnom pramennom historickom materiáli, analyzuje jednotlivé periódy na príkladoch divadelnej tvorby slovenských režisérskych osobností v daných historicko-politických kontextoch a konfrontuje ich so stavom českého divadla. V tomto priestore sa uplatňujú nástroje komparatívnej analýzy ? typologické súvislosti alebo geneticko-kontaktové vzťahy dvoch divadelných kultúr Východiskovou hypotézou práce je zdôrazniť, že napriek spoločnému historickému a politickému kontextu a výraznej jazykovej a kultúrnej príbuznosti, sa od roku 1920 vyvíjajú paralelne dve individuálne divadelné kultúry, ktoré spolu vedú kontinuálny tvorivý ale meniaci sa dialóg.
  • Zmrazit čerstvé ovoce
    Havelka, Jiří
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2011)
    Datum obhajoby: 2011-05-11
    Tato disertační práce je v zásadě rozdělena na tři části. V první, nazvané Divadelní kontext, se snažím dokázat výlučnost tohoto živého druhu umění mezi všemi ostatními obory a hledat nové podstatné důvody pro divadlo v době elektronických médií a virtuálních realit. Zkoumám hranici mezi skutečnou a divadelní realitou, a to především na půdorysu hry. Zaměřuji se na pohled diváka, na schopnost jeho aktivní imaginace jako zásadní složky pro vznik divadelního představení.