Katedra scénáristiky a dramaturgie - KSD / Department of Scriptwriting and Dramaturgy

Permanentní URI pro tuto komunitu

http://hdl.handle.net/10318/28

Procházet

Procházet Katedra scénáristiky a dramaturgie - KSD / Department of Scriptwriting and Dramaturgy podle vedoucí "KLIMEŠ, Ivan"

Nyní se zobrazuje 1 - 2 z 2
  • Ticho po člověku
    Bittnerová, Magdaléna
    (Akademie múzických umění v Praze. Filmová a televizní fakulta AMU, 2010)
    Datum obhajoby: 2010-06-10
    Vladimír Körner je přední český scenárista, jehož tvůrčí přínos je stavěn na roveň vkladu režiséra. Podle vlastních slov je autorem ?jednoho tématu? ? vytváří apokalyptickou vizi světa bez milosrdenství a lásky. Analýza jeho díla a jednotlivých konstrukčních prvků hledá rozšířuje diskurs, z něhož je možné nahlížet jeho tvorbu. Hledá její východiska v modernistických literárních tradicích i v předrománových strukturách a v existencialistické filozofické tradici. Zabývá se použitím leitmotivů a návratných motivů, které jsou nositeli ústředního Körnerova poselství. Analýzou konstrukce světa i postavy jako souhrnu stále týchž (byť různě přeskupených) sémů ukazuje přednosti i úskalí Körnerem zvolené tvůrčí metody. Poukazuje na to, jak autor jako jeden z prvních vnesl do české literatury i filmu téma zničeného česko-německého soužití. Především se ale pokouší porozumět vývoji jeho tvorby od vynikajích psychologických dramat a historických alegorií, jakými byly na přelomu 60.- 70. let filmy ADELHEID, ÚDOLÍ VČEL a román Písečná kosa k midcultové tvorbě z 90. a nultých let (např. KREV ZMIZELÉHO). Analýza se opírá o neoformalistický přístup k pramenům. Východiskem jsou Körnerovy scénáře a novely / romány. Ve třech případových stuudiích je zkoumána konfrontace scenáristy Körnera s další tvůrčí osobností ? režisérem.
  • Zlatá Praha
    Litschová, Karolína
    (Akademie múzických umění v Praze.Filmová a televizní fakulta, 2015)
    Datum obhajoby: 2015-09-18
    Tato práce se zabývá vlasteneckými symboly, které byly zpracovány v hraném filmu v období okupace 1939- 1945, s důrazem na symbol Prahy. Praha byla někde použita jen jako kulisa, ale například ve filmu Pantáta Bezoušek se stává samotným tématem filmu. Chtěla jsem poukázat na filmy, které nám dnes připadají spíše jen sentimentální, měly ve své době důležitou roli a dodávaly naději. Oproti těmto filmům stavím do kontrastu německý film Zlaté město, který zobrazuje Prahu jako město plné zkažených lidí a nástrah.