Katedra teorie a kritiky / Department of Theory and Critism

Permanentní URI pro tuto komunitu

http://hdl.handle.net/10318/2

Procházet

Procházet Katedra teorie a kritiky / Department of Theory and Critism podle autor "Hanušková, Petra"

Nyní se zobrazuje 1 - 2 z 2
  • Funkce činohry Národního divadla v současné době.
    Hanušková, Petra
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2007)
    Datum obhajoby: 2007-09-11
    Ve své bakalářské práci se věnuji funkci činohry Národního divadla v současné době. Národní divadlo má mezi českými divadly výsadní postavení. Mýtus, který kolem něj byl vytvořen, však už dnes nevnímáme stejně jako naši předci. Společnost se dnes ocitla ve stavu, který je těžko definovatelný a uchopitelný. Stav, který dostal název postmoderna. Protože divadlo je komunikační systém, který reaguje a přijímá okamžité podněty od společnosti, pokusila jsem se na základě činoherních inscenacích v Národním divadle postmoderní kulturu definovat. Rozebírám ty inscenace, které činohru Národního divadla dnes určitým způsobem profilují a vyjadřují její postavení k dnešnímu světu. Období, na které jsem se zaměřila, začíná v roce 2002, kdy byl do čela činohry Národního divadla jmenován Michal Dočekal. Jeho nová koncepce nutí k zamyšlením nad tradicemi a hodnotami nejen činohry Národního divadla, ale celé společnosti.
  • Proměna obrazu člověka na divadle
    Hanušková, Petra
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Datum obhajoby: 2010-09-13
    Ve své diplomové práci se zabývám sociologickou proměnou obrazu člověka v divadle na základě vybraných inscenací Hamleta. Takto vymezil jeden ze sociologických aspektů zkoumání divadla francouzský teatrolog a sociolog Jean Duvignaud ve své studii Sociologie du thêàtre, Les ombres collectives (Sociologie divadla, kolektivní stíny). Prostředkem k tomuto zkoumání mi jsou tři inscenace Hamleta, které znamenají v historii českého divadla určitý mezník. Hamlet z počátku dvacátého století, kterého ztvárnil Eduard Vojan v režii Jaroslava Kvapila, ilustruje nový nástup herectví a tím i vnímání člověka ve společnosti. Hamlet v pojetí Radovana Lukavského z konce padesátých let je zase silně ovlivněn komunistickou érou, kdy veškeré hrdinství bylo tvrdě trestáno. Hamlet Jaroslava Plesla zase reaguje na aktuální těžko definovatelnou dobu, která v sobě stále nese rysy doznívající postmoderny a na kterou nelze odpovědět jinak, než absolutním nihilismem. Na základě srovnání těchto odlišných pojetí, stejně jako na základě samotného Shakespearova textu, se snažím definovat, jaké byly v různých epochách naší společnosti odpovědi na základní Hamletovské dilema "Být či nebýt".