Bakalářské práce / Bachelor's theses

Permanentní URI pro tuto kolekci

http://hdl.handle.net/10318/162

Procházet

Procházet Bakalářské práce / Bachelor's theses podle Rok vytvoření

Přejít na pozici v indexu:
Nyní se zobrazuje 1 - 20 z 82
  • J.Hilbert - Vina
    Vinická, Tereza
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2006)
    Datum obhajoby: 2006-09-20
    Práce obsahuje podrobný dramaturgický rozbor Hilbertovy Viny a zamýšlí se nad jejími inscenačními možnostmi v podmínkách českého divadla počátku 21.století.
  • Funkce činohry Národního divadla v současné době.
    Hanušková, Petra
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2007)
    Datum obhajoby: 2007-09-11
    Ve své bakalářské práci se věnuji funkci činohry Národního divadla v současné době. Národní divadlo má mezi českými divadly výsadní postavení. Mýtus, který kolem něj byl vytvořen, však už dnes nevnímáme stejně jako naši předci. Společnost se dnes ocitla ve stavu, který je těžko definovatelný a uchopitelný. Stav, který dostal název postmoderna. Protože divadlo je komunikační systém, který reaguje a přijímá okamžité podněty od společnosti, pokusila jsem se na základě činoherních inscenacích v Národním divadle postmoderní kulturu definovat. Rozebírám ty inscenace, které činohru Národního divadla dnes určitým způsobem profilují a vyjadřují její postavení k dnešnímu světu. Období, na které jsem se zaměřila, začíná v roce 2002, kdy byl do čela činohry Národního divadla jmenován Michal Dočekal. Jeho nová koncepce nutí k zamyšlením nad tradicemi a hodnotami nejen činohry Národního divadla, ale celé společnosti.
  • Divadlo-cesta, divák v pohybu
    Malá, Zuzana
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2007)
    Datum obhajoby: 2007-09-11
    Náplní práce "Divadlo-cesta, divák v pohybu" je obecný vstup do tématu projektů, při kterých se obecenstvo pohybuje pěší chůzí. Zaměřuji se na jejich sociální stránku a na proměny v povaze a významu divadelního představení, které divácký pohyb využívá. Zajímá mě představení jako událost umístěná v konkrétním čase a lokaci, jejíž významotvornou složkou jsou i paradivadelní aspekty. Snažím se vycházet hlavně z praktické zkušenosti, divácké i tvůrčí. Jako předpoklad divadla-cesty beru aktivovaného diváka, na kterého se kladou nároky a který přistupuje na pozměněné divadelní konvence. Zabývám se divadelní manipulací a prostorovými vztahy mezi účastníky divadelní události. Centrálním bodem práce je pak divák v situaci.
  • Falešná kočička na cestě za štěstím /sentimentální veselohry dvacátých let/.
    Slouková, Jana
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2007)
    Datum obhajoby: 2007-09-11
    Pohled na sentimentální veselohry dvacátých let a jejich hrdinky. Pokračování stereotypů do dneška.
  • Interpretace Richarda III.
    Vokůrka, Richard
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-09-12
    Práce se pokouší o interpretaci Shakespearovy hry Richard III. Pojmem interpretace se myslí obecně platný rozbor dramatu, nikoli individuální výklad textu. Cílem práce je hledat pevné hranice Richarda III. a zároveň odhalovat v rámci těchto hranic variabilitu dramatu. Autor se zajímá především o to, v kterých místech poskytuje text různé možnosti výkladu. Jednotlivé kapitoly odhalují poměry panující ve světě Richarda III., zaměřují se na pozici Richarda a dalších postav ve společnosti a popisují přístup Richarda k tomuto světu. Zvláštní pozornost je věnována střetnutím Richarda s ostatními postavami, příčinám Richardova pádu a vlivu vyšší moci ve světě Richarda III. V závěrečné části je rozebrán velký divadelní potenciál tohoto dramatu.
  • Metoda Jacques Lecoq a Divadelní škola Vendelína Budila
    Bayerová, Marie
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-09-12
    Tématem mé bakalářské práce je Metoda Jacques Lecoq a Budilova divadelní škola. Metoda Jacques Lecoq je v zahraničí dobře známou a používanou metodou výuky nejen herců, ale dramatických tvůrců vůbec. Díky svému specifickému pohledu na divadlo a divadelní tvorbu umožnili studenti této metody rozvoj mnoha divadelních žánrů ? klaunerie, nového cirkusu, pohybového divadla aj. Budilova divadelní škola je první školou v České republice, jež se hodlá věnovat výchově svých studentů podle Metody Jacques Lecoq, a tím nabízí zajímavou alternativu ke stávajícímu tradičnímu způsobu výchovy dramatických tvůrců.
  • Analýza divadelního představení mentálně postižených
    Vaverová, Lucie
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-06-26
    Svět mentálně postižených byl dlouhou dobu tabu. Dnes se tito lidé účastní veřejného života. Obsluhují v chráněných kavárnách, hrají divadlo. "Voličská kampaň Strany mírného pokroku v mezích zákona tedy přírodního" je inscenací, na níž se podílejí mentálně postižení jedinci. První část práce se snaží nastínit problematiku mentální retardace, možnosti léčebného působení a terapeutických aspektů divadla. Druhá část se věnuje vzniku inscenace, specifikům divadelní práce s mentálně postiženými s následným rozborem konkrétního představení a specifiky zpětné vazby. Jak vnímat mentálně postižené na jevišti? Proč mentálně postižení jedinci hrají divadlo a proč je zajímavé jít se na jejich představení podívat? Proč vytvořili právě toto představení? V práci se snažím na tyto otázky odpovědět.
  • Specifika studentského divadla
    Bartoš, Václav
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-09-12
    Tato práce vymezuje základní mantinely pojmu studentské divadlo. K rozdělení tří základních skupin je použito přítomnosti či absence výuky divadla. Tyto skupiny jsou blíže popsány. Zároveň je brán zřetel na další měřítka, pomocí nichž je možné studentské divadlo dělit. Rozřazení do jednotlivých skupin podle věku členů souborů je odmítáno s poukazem na konkrétní příklady, které se tomuto rozřazení vymykají. Dále jsou uvedena jednotlivá specifika a charakteristické rysy společné vymezeným skupinám. Práce zkoumá přesahy umělecké tvorby od dětského přes studentské k dospělému divadlu. A sleduje také přínos studentského divadla svým členům a okolí. Smyslem tohoto výzkumu je položit základ dalšímu zkoumání hlavních proudů divadla hraného studenty, fungování jeho souborů a mapování činnosti těchto souborů.
  • Proměna hrdiny v dramatických textech Václava Havla
    Kubák, Ivo Kristián
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-06-26
    Práce se na pokouší postihnout proměnu hlavního hrdiny ve stěžejních hrách Václava Havla z let 1963?1985: Audience, Largo desolato, Pokoušení, Protest, Vernisáž, Vyrozumění, Zahradní slavnost a Ztížená možnost soustředění. V úvodu je přesně vymezeno pole zkoumání a jeho metodika, přičemž za základní hledisko je stanoven literárněvědný a dramaturgický rozbor, a s ohledem na chybějící jednoznačnou definici hlavního hrdiny je zde popsán klíč k jeho výběru. V rámci analýzy jednotlivých her vždy nejprve podrobně zpracovává příběh hlavního hrdiny, a poté zevrubně rozebírá hlavní dramatickou postavu jako fiktivní literární subjekt. Závěr plynoucí ze zjištěných faktů konstatuje, že proměna postav je spojitý proces, ovšem nikoliv pouze absorpční, ale spíše pozvolně ontogenetický.
  • Jedna herecká generace Actors Studia
    Podušková, Veronika
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-06-26
    Abstrakt Lee Strasberg, spoluzakladatel Actors Studia, byl jedním z nevýznamnějších amerických učitelů herectví. Studio existuje od roku 1947 v New Yorku. Lee Strasberg vyvinul nový herecký systém, který vycházel ze Stanislavského. Strasberg změnil některé body ve Stanislavského systému herectví a nazval tuto novou techniku Metodou. Actors Studiem prošlo za dobu jeho existence mnoho studentů a mnozí se stali slavnými nejen na jevišti, ale hlavně ve filmu. Generace počátku 70. let obsahuje mnoho skvělých jmen; Robert De Niro, Harvey Keitel, Al Pacino a Christopher Walken patří těm nejvýznačnějším. Strasbergova Metoda ovlivnila způsob herectví každého z nich, zároveň se jejich projevy liší. Způsob jejich herecké práce je zkoumán v této bakalářské práci. Nejprve je zde popsána historie Studia a vývoj Metody, další kapitoly jsou věnovány již hercům samotným.
  • Specifika současného irského dramatu
    Lamserová, Brigita
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2009)
    Datum obhajoby: 2009-09-07
    Práce se pokouší naznačit vývoj Irské dramatiky v souvislosti s historickým vývojem samotného Irska a následně ukázat, jak se motivy v této dramatice promítají do tvorby současného irského dramatika ? Toma Murphyho. V úvodu je naznačena cesta Irského dramatu, přičemž podrobněji je rozebíraná od období vzniku Abbey Theratre. V druhé polovině práce je popsán život a dílo Toma Murphyho se specifiky jeho tvorby a do detailů se zaobírá jedním z jeho nejnovějších dramatických textů Alice Trilogy. Největší pozornost je soustředěna právě na pojmenování motivů a témat, jež irskou dramatiku a divadlo vůbec utvářela a s tím související hledání východisek v rámci rozboru a překladu Murphyho Alice Trilogy. V závěru je shrnuta problematika inscenování Murphyho her na českých jevištích a také úskalí překládání jeho dramatických textů.
  • Cesty české divadelní kritiky po roce 1989
    Pokorný, Vít
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2009)
    Datum obhajoby: 2009-06-25
    Ústředním tématem práce je vývoj umělecké kritiky po restauraci demokracie v roce 1989. Autor se nejprve zaobírá celospolečenskými změnami po tomto datu, které pak aplikuje na oblast kultury. Vzhledem k tomu, že umělecká kritika nemůže existovat bez praktických uměleckých výsledků, lineárně vedle vývoje kritického myšlení se autor pouští i do analýzy problematického rozvoje českého divadla v demokratických podmínkách. Divadlo se sice osvobozuje od totality, ale zároveň je jeho estetická síla ohrožena komercí a všeobecným úpadkem vkusu a morálky. To samé se dá říci i o umělecké kritice. Autor se zabývá jak kritikou v úzce specializovaných médiích, tak kritikou v celostátních médiích a na internetu. Podrobněji se rozepisuje o největších postavách české porevoluční kritiky, které měly na její současný stav největší vliv. Zároveň si však klade i otázky, do jaké míry současný kritik může projevovat své osobní postoje a jak silně je ovlivňován komerčním charakterem dnešních médií. V závěru se autor spíše filozoficky zamýšlí nad budoucností umělecké kritiky. Jakožto profesní instituce kritika zřejmě zanikne, ale transformuje se do podoby obecné schopnosti člověka kriticky uvažovat o sobě a světě.
  • Funkce kabaretu v divadle
    Milanovič, Marko
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Datum obhajoby: 2010-09-06
    Bakalářská práce "Funkce kabaretu v divadle" zhrnuje fakta o zrodu a vývoji nejslavnějších literárních kabaretů ve Francii a Německu. Dále se věnuje cestám jakými se tento žánr ubíral a vyvíjel v Praze. Přičemž je omezená na historické údobí od roku 1881 do konce I. světové války, případně prvních let poválečných. V druhé části práce, je stanoveno do jaké míry kabaretní forma měla vliv na zrod a vývoj malých divadel na přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století.
  • Obraz a slovo, v divadle zvlášť
    Neznal, Vít
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Datum obhajoby: 2010-09-06
    Bakalářská práce s názvem Obraz a slovo, v divadle zvlášť se zabývá fenoménem obrazu a slova jako základních konstitutivních složek divadelního díla. Zároveň autor reflektuje a interpretuje jejich fundamentální úlohu v umění obecně. Vychází přitom hlavně z teorie sémioticko-strukturální školy, přičemž se snaží i o konfrontaci s hermeneutikou. Cílem práce je definovat obraz a slovo nejen z pohledu noetického divadla usilujícího o znak, ale hlavně poukázat na jejich tendenci realizovat se v rámci ontologického principu v divadle. Ačkoliv obraz a slovo procházejí v umělecké oblasti značnou proměnou, pokouší se autor prokázat, že divadlo ve své performativitě nemůže obraz a v důsledku ani slovo postrádat. Primárním východiskem mu je přitom recepce obrazu a slova v jejich procesualitě vycházející z povahy časovosti divadelního umění.
  • Rekonstrukce inscenace hry Černé masky
    Burianová, Zuzana
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2011)
    Datum obhajoby: 2011-09-06
    Ve své bakalářské práci se věnuji rekonstrukci Královehradecké inscenace studia Beseda Černé masky. Důležitým bodem je životopis Leonida Andrejeva a pokus o zachycení událostí, které mohly ovlivnit jeho dramatickou tvorbu. Zdrojem informací byly převážně monografie vydané v anglickém jazyce. Dalším těžištěm mého výzkumu bylo nastínění společenské situace v době po Sametové revoluci a s tím spjaté problémy, které po komunistickém režimu v Klicperově divadle nastaly. K tomu mne posloužily články z Hradeckých novin, které dokumentovaly veškeré kulturní i sociální změny v okrese. Při rekonstrukci samotné jsem pracovala s jedinými dostupnými materiály. Těmi jsou černobílé fotografie z inscenace, dvě recenze a program. Výsledkem mé práce je zpracování všech dostupných informací a z nich sestavená podoba inscenace Černé masky, která měla 5. 5. 1990 svou první Československou premiéru. Zároveň jsem touto prací chtěla poukázat na fakt, že od té doby se u nás tato hra nikdy více nehrála.
  • Žena v situaci - Nora, Maryša a Mladá žena
    Špíglová, Aneta
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2011)
    Datum obhajoby: 2011-09-06
    Bakalářská práce Žena v situaci se zabývá srovnáním tří významných divadelních her: Nože ve slepicích Davida Harrowera, Domeček pro panenky Henrika Ibsena a Maryša Aloise a Viléma Mrštíků. Zaměřuje se zejména na osud hlavních ženských postav těchto her; na dramatickou situaci, ve které se ocitají. Základním nástrojem srovnávání a zkoumání jednotlivých her je dramaturgický rozbor. Autor se pokouší v každé z uvedených her postihnout stěžejní situace pro vývoj hrdinky a především pojmenovat základní dramatickou situaci. Získané poznatky se následně snaží zobecnit, poukázat na archetypálnost dramatických situací, a dokázat tak na univerzální platnost zvolených textů.
  • Spolupráce režie a scénografie: J. Mikulášek a M. Cpin
    Zicháčková, Magda
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2011)
    Datum obhajoby: 2011-09-06
    Tato bakalářská práce pojednává o spolupráci režiséra Jana Mikuláška a scénografa Marka Cpina. Jsou zde zachyceny hlavní charakteristiky Mikuláškových postupů od výběru dramatizace přes výtvarný koncept až po působivou obrazotvornost společných inscenací obou umělců. Důležitým aspektem práce je právě tvůrčí partnerství této dvojice. Základní zdroje interpretací jsou kritické reflexe a rozhovory v denním tisku, diskuze v odborných divadelních periodikách a literatuře, v neposlední řadě divadelní zážitky autorky. Text se zaměřuje především na jednu ze společných inscenací umělecké dvojice - Heda Gablerová. Vedle nástinu inscenační tradice tohoto dramatického textu práce popisuje, analyzuje a pojmenovává typický rukopis režiséra a scénografa a poukazuje zároveň na míru jejich vzájemné inspirace a uměleckého propojení.
  • Odraz osobnosti a života Ingmara Bergman a v jeho vybraných dílech mezi snem a realitou
    Krsová, Lenka
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2012)
    Datum obhajoby: 2012-06-20
    Tato práce se zaměřuje na hlavní inspirační zdroje švédského režiséra Ingmara Bergmana, které pramení z jeho osobního života, a na způsob, jakým se odrážejí v jeho divadelní a filmové tvorbě. Při bližším zkoumání filmů jsem zjistila, že v nich lze najít silné opakující se autobiografické prvky. Zajímalo mne, zda pro ně můžeme najít společný výchozí bod v jeho osobním životě. Po důkladném zkoumání především literárních pramenů jsem zjistila, že zásadní pro konstituování režisérovy osobnosti bylo jeho dětství, výchova a komplikované rodinné zázemí. Z něj také pramenily sny, představy a jeho "démoni", kteří jsou v této práci kolektivně představeni jako důležité inspirační zdroje a prostředky, skrz které by se mělo na Bergmanovu tvorbu komplexněji nahlížet. Důraz je také kladen na osobu Augusta Strindberga v Bergmanově životě a jeho Hru snů, která spojuje život a filmovou i divadelní tvorbu švédského režiséra. Tato práce se snaží postihnout, jak se vliv Strindberga na Bergmana projevil v jeho vybraných filmech a divadelní kariéře, která je podrobněji rozvedena. Společné motivy a témata snů, představ a "démonů" obou tvůrců a velký vliv Hry snů na Bergmanovu tvorbu jsou doloženy na jeho dvou bilančních filmech Lesní jahody a Po zkoušce. Vytyčené téma není možné v rozsahu této práce uchopit v celé jeho šíři, proto tato práce poskytuje pouze odrazový můstek pro další hlubší zkoumání. Konkrétně divadelní působení Ingmara Bergmana by si vzhledem k jeho celosvětovému významu zasloužilo podrobněji zmapovat.
  • Česká coolness dramatika
    Lehečková, Hana
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2012)
    Datum obhajoby: 2012-09-10
    Tato práce se zabývá jedním z proudů současné české dramatiky - tzv. ?českou coolness dramatikou?. Řeší především otázku, zda-li se dá tento proud skutečně zařadit do celosvětové vlny coolness. Na začátku své práce se zabývám historií a charakteristikami zahraniční coolness dramatiky (čerpala jsem především z publikací Alekse Sierz, Kena Urbana a z různých esejí v časopisu Svět a divadlo). Ucelená publikace k tématu české coolness dramatiky schází - vycházím tedy především z vlastního úsudku: z rozboru tří českých her, které mohou být z různých důvodů do coolness zařazovány. Jedná se o hru Odpočívej v pokoji od Jiřího Pokorného, Vařený hlavy od Marka Horoščáka a Cestu do Bugulmy od Jáchyma Topola. Tyto hry posléze srovnávám se znaky zahraniční coolness. Na základě těchto rozborů jsem došla k následujícím závěrům: Odpočívej v pokoji se dá považovat za coolness drama, avšak není plně funkční. Vařený hlavy do coolness dramatiky vůbec nepatří a Cesta do Bugulmy je sice coolness, ale není coolness dramatem. Z těchto zjištění se dá soudit, že česká coolness vlna u nás (zatím) naplno nepropukla.
  • Obraz nepřítele v budovatelské dramatice
    Smetanová, Barbora
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2012)
    Datum obhajoby: 2012-09-10
    Tato práce se zaměřuje na záporné postavy v žánru výrobního dramatu a dramatu z prostředí vesnice z let 1948?1953. Obsah i forma budovatelského dramatu byly svázány přísnými normami, které byly uměle vytvořeny, aby drama šířilo komunistickou ideologii a stalo se nástrojem převýchovy občanů ČSR. Témata budovatelského dramatu byla úzce svázána s politickými kampaněmi, což vedlo k jejich proměnám v čase. Je zajímavé sledovat tento vývoj, ve kterém se ve stejnou dobu objevovaly hry se stejnými tématy, stejnou intenzitou motivu třídního boje a pranýřující stejný typ nepřítele. Kromě rozdělení postav do tematicky podobných skupin, jejich popisu a příkladů z dramat, jsem značnou část této práce věnovala i historii a popisu dramatických žánrů té doby. Tento postup se ukázal jako nezbytný k vytvoření kontextu nutného k pochopení vývoje postav a zostřujícího se třídního boje. Tato bakalářská práce mapuje vývoj poměrně krátkého úseku budovatelské dramatiky, a to právě skrze záporné postavy. Je tak jakýmsi prvním krokem k podrobnějšímu zkoumání této poetiky. Budovatelské drama se stalo téměř zapomenutou formou. Je to pochopitelné, vzhledem ke své schematičnosti a tendenčnosti by dnes již nebylo možné ho inscenovat, snad jediné v rámci divadelního experimentu. Jako čtenář se znalostí historického vývoje a především s vědomím zločinů, kterých se komunistická strana dopustila a které ve zkoumaném období dosahovaly svého zrůdného vrcholu, jsem nebyla schopná udržet potřebnou míru distance, a pochybuji, že by toho byl schopen dnešní divák. Přesto shledávám zkoumání této doby a dramatiky podnětným, neboť pouze znalost historie může zabránit opakování stejných chyb v současnosti.