Katedra teorie a kritiky / Department of Theory and Critism

Permanentní URI pro tuto komunitu

http://hdl.handle.net/10318/2

Procházet

Procházet Katedra teorie a kritiky / Department of Theory and Critism podle oponent "CÍSAŘ, Jan"

Nyní se zobrazuje 1 - 15 z 15
  • Česká divadelní postmoderna a tvorba Jiř ího Havelky fenomenologická redukce fenoménu Havelka
    Kubák, Ivo Kristián
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2012)
    Datum obhajoby: 2012-09-11
    Práce se v první části soustředí na postihnutí současné generace režisérů, kteří do svých oficiálních tvůrčích období vstoupili až po roce 1989. Nachází mezi nimi tři základní linie inscenačních postupů a v druhé části se soustředí se na pětici režisérů této generace, jež v současnosti vyučuje na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU: Petra Tejnorová, Jiří Adámek, Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský a Jiří Havelka. Posledně jmenovanému se pak věnuje podrobně a ve třetí části této práce se na základě dostupných reflexí jeho dosavadní tvorby snaží zjistit, jak je tato tvorba přijímána kritikou i veřejností. V příloze je pak uvedena kompletní inscenografie Jiřího Havelky.
  • Co nás učí maska? : Interpretace hereckých a diváckých zkušeností
    Kobrlová, Marie
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2018)
    Datum obhajoby: 2018-09-06
    Práce chce odpovědět na otázku, co nás učí maska. Popisuje a interpretuje herecké a divácké zkušenosti s různými typy masek a ukazuje, v čem byly pro herce i diváka poučné. V první části vysvětluje pojmy maska a učení. Ve druhé popisuje zkušenost s neutrální maskou a principy práce s ní. Třetí část je o setkání s definovanou (ne-neutrální) maskou: líčí zkušenost s groteskní maskou při přípravě kolektivní autorské prezentace scén z Büchnerova Vojcka a užití hlavových masek v britské dokumentární inscenaci A Brave Face. V závěru se zamýšlí nad užíváním masky v současném západním divadle a vlivem masky na zdivadelnění divadla.
  • Divadelní výprava? Jevištní výtvarnictví ? Scénografie? porovnání teoretického vnímání scénograf ie v dílech Otakara Zicha a Růženy Vackové
    Vöröšová, Markéta
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2013)
    Datum obhajoby: 2013-01-16
    Tato práce se zaměřuje na porovnání teoretického vnímání scénografie v dílech českých estetiků Otakara Zicha a Růženy Vackové. Celé srovnání je začleněno do kontextu české moderní scénografie. Na vybraných nejvýznamnějších inscenacích lez také ukázat nové tendence, jež se v divadelní historii u nás objevují. Uznala jsem za důležité připomenout si divadelní tvůrce a jejich díla, na nichž se právě názory Zicha a Vackové na pojetí divadla formovaly. Vzhledem k tomu, jakými všestrannými osobnostmi Otakar Zich a Růžena Vacková byly, se musím v bakalářské práci zmínit alespoň okrajově o všech oblastech jejich působení. Pokusím se shrnout jejich profesní dráhu a vliv na následovníky ? bez opomenutí jejich životních osudů. U osobnosti Otakara Zicha se věnuju významu jeho nejpodstatnější práce Estetiky dramatického umění. Také se pokouším shrnout osobnost Růženy Vackové a okolnosti vzniku díla Výtvarný projev v dramatickém umění. Jedná se o kompilační dílo, v němž se snažím představit dva pohledy na výtvarnou složku v divadle. Porovnávám jejich používanou terminologii, stejně jako se pokouším přiblížit jednotlivé scénografické aspekty, které Vacková ze svého předchůdce a učitele rozvinula, nebo proti kterým se naopak vyhranila. Svou pozornost jsem zaměřila také na otázky možné podoby scénografie, spojení scénografie s výtvarným uměním a architekturou, jak si daní autoři představovali ideální scénu, jakou váhu přikládali scénickým poznámkám, stejně jako otázky světla, kostýmu, masky, scénických předmětů? Tato bakalářská práce poskytuje pouze odrazový můstek pro další hlubší zkoumání. Nabízí se možnost jít do větších podrobností, stejně jako rozšířit náhled o další představitele české divadelní teorie a jejich pojetí scénografie. Snad se mi v budoucnu podaří obsáhnout dané téma ve své celistvosti až do dnešních dnů.
  • Divadlo a postmoderna
    Pokorný, Vít
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2011)
    Datum obhajoby: 2011-09-12
    Práce popisuje a analyzuje vývoj a podobu postmoderního dramatu od 80. let minulého století po současnost. V první části je postmodernismus charakterizován jakožto filozofický směr. Obecně je představeno postmoderní umění s důrazem na literaturu. V této souvislosti se autor zamýšlí nad možnostmi objektivní interpretace postmoderního textu ve vztahu k základní doktríně tohoto směru, podle níž není možné určit žádný pevný interpretační význam. Své teze pak autor rozvíjí a ověřuje v druhé části práce. Ta je souborem pěti analýz postmoderních dramat. V nich dochází k přesvědčení, že v uměleckém díle lze najít stabilní významotvorné jádro, které je dáno kulturní a civilizační tradicí. Propojuje tak umění nejen s filozofií, ale obecně i s každodenním praktickým životem. Ten je podle jeho přesvědčení hlavním zdrojem umělecké tvorby.
  • Dokumentární divadlo
    Součková, Kateřina
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2016)
    Datum obhajoby: 2016-01-18
    Magisterská práce Dokumentární divadlo, dokumentárnost a divadelní dílo se zabývá kontradikcí obsaženou ve spojení slov "dokumentární" a "divadlo". Práce zkoumá fungování "dokumentárnosti" usilující přímo doložit jistou reálně existující problematiku v rámci divadelního díla, které je dílem uměleckým, a tudíž je podstaty prvotně umělé a znakové. Zaměřuje se na typ dokumentárního divadla využívající tzv. experty všedního dne, které nahrazením profesionálních herců "svědky" dokumentované problematiky provádí výraznou změnu v klíčovém komponentu divadelního média a dovádí takto princip "přivádění reality na scénu" k jistému vrcholu. V první části této práce si vymezujeme pole zkoumání a nahlížíme ho z perspektivy jistých směrů (realismu, dokumentárního filmu a orální historie), které nám pomáhají lépe uchopit jeho charakter. V druhé části naší práce analyzujeme dvě současné české dokumentární insceace Vadí/nevadí režisérky Jany Svobodové a 4. svět Terezy Durdilové, které od své práce s "experty všedního dne" svou dokumentárnost odvozují. Na pozadí těchto analýz se potom ve třetí části naší práce snažíme uchopit dané téma ve vztahu k problematice originálu a znaku na scéně, jak ji nahlíží česká divadelní teorie reprezentovaná Otakarem Zichem, Janem Císařem, Ivem Osolsobě a Jaroslavem Etlíkem.
  • Falešná kočička na cestě za štěstím /sentimentální veselohry dvacátých let/.
    Slouková, Jana
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2007)
    Datum obhajoby: 2007-09-11
    Pohled na sentimentální veselohry dvacátých let a jejich hrdinky. Pokračování stereotypů do dneška.
  • Herecký portrét Jana Vondráčka
    Vinická, Tereza
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Datum obhajoby: 2010-09-13
    Práce v sedmi kapitolách pojednává sedm rolí Jana Vondráčka (*1966) v Divadle v Dlouhé v rozmezí let 1997 až 2008. Na základě analýzy Vondráčkova hereckého výkonu v každé z těchto inscenací autorka pojmenovává Vondráčkova herecká specifika a také zobecňuje vlastnosti jím nejčastěji zpodobňovaných postav. Stručně se pak zamýšlí nad postavením typového herectví v kontextu současného českého divadla.
  • Herectví Josefa Abrháma.
    Nosková, Simona
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-09-12
    Ve své diplomové práci se věnuji herci Josefu Abrhámovi a vedle podrobného mapování jeho hereckého osudu se na příkladech stěžejních rolí divadelních i filmových pokouším analyzovat nejdůležitější znaky hereckého typu umělce, který se stal jedním z nejosobitějších a nejvýznamnějších představitelů generace vstupující do profesionálního života počátkem šedesátých let minulého století. Jeho herecká kariéra je tak úzce spjata s výrazným vzepětím divadla a filmu v jednom z vrcholných období velkého vzmachu české kultury, stejně jako s pokusem o jeho likvidaci v letech následujících i s hledáním nového společenského bytí po listopadu 1989. I když většinu svého profesního života prožil Josef Abrhám v nelehké době normalizace, dokázal - jak lze doložit výsledky jeho herecké práce, za kterou si získal i velkou popularitu - přes různá omezení, že lidsky a profesionálně silná osobnost může skrze své umění výrazně ovlivnit úroveň moderní české kultury.
  • Karel Dostál mezi filmem a divadlem
    Burianová, Zuzana
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2013)
    Datum obhajoby: 2013-09-05
    Tato diplomová práce pojednává o životě a tvorbě Karla Dostala. První kapitola po-skytuje biografické údaje a snaží se o základní mapování jeho osobnosti. Následující kapitoly se věnují jeho tvůrčí činnosti v divadle i ve filmu. Práce je rozdělena podle profesních oborů ? Karel Dostal jako herec a Karel Dostal jako režisér. Zaměřuje se především na působení v Národním divadle, kde Karel Dostal strávil nejdelší část své kariéry. Popisuje několik inscenací, které režíroval. Vybrané inscenace jsou roz-děleny do několika tvůrčích období, které se navzájem liší výraznou změnou režijního rukopisu. Většina inscenací je podložena jak obrazovým materiálem, tak dobovou kritikou. Další částí je rozbor několika jeho rolí v divadle i ve filmu. Tyto popisy herec-kého výkonu mají sloužit k vyvrácení vědomosti o Karlu Dostalovi jako herci malých a bezvýznamných rolí. Zároveň tato diplomová práce poukazuje na celou šíři nezpra-covaného materiálu o určující osobnosti českého divadla.
  • O loutkách a neloutkách
    Stárková, Jana
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2017)
    Datum obhajoby: 2017-09-06
    Tato bakalářská práce zkoumá pojem „loutka“ v současném divadle nepsychofyzického herectví. Vychází přitom předně z české divadelní teorie a pracuje hlavně s termíny jevištní postava, dramatická osoba a následně s pojmem integrovaný herecký komponent loutkového divadla. Pro tuto bakalářskou práci je zásadní dělení na figurativní a nefigurativní loutky podle definice prof. Jaroslava Etlíka. Výchozím podnětem ke vzniku této bakalářské práce byla účast na kolokviu při příležitosti přehlídky Přelet nad loutkářským hnízdem, článek z roku 1999 s názvem Hledání souvislostí: Co je to loutka? v časopise Loutkář a všeobecné nejasnosti kolem problematiky.
  • Obraz a slovo
    Neznal, Vít
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2012)
    Datum obhajoby: 2012-09-11
    Magisterská práce Víta Neznala s názvem Obraz a slovo se zabývá obrazem a slovem jakožto dvěma základními nástroji reprezentace a navazuje tak v širším pojetí na jeho bakalářskou práci, kde autor sledoval jejich artikulaci v kontextu divadelního díla. Autor nejprve interpretuje povahu ? identitu obrazu a zobrazení v rámci obecně estetických kategorií (mimesis, intencionální objekt, simulakrum), posléze se soustředí na jejich specifické projevy v rámci jednotlivých uměleckých odvětví (malba, fotografie, film, divadlo) a zároveň je tlumočí na pozadí mnohých teoretických konceptů (strukturálně-sémiotický diskurs, ?estetika performativu?, ?ontologický princip? aj.). Téma slova pak autor reflektuje s přihlédnutím k předešlým poznatkům především v kontextu divadla. Ústředním tématem je pro autora identita obrazu, resp. zobrazení, případně jazykové reference, čemuž přizpůsobuje i výběr příkladů. Analyzovaná díla tak pojí především zkoumání hranic reprezentace a samotná tematizace jejich uměleckého jazyka.
  • Obraz a slovo, v divadle zvlášť
    Neznal, Vít
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Datum obhajoby: 2010-09-06
    Bakalářská práce s názvem Obraz a slovo, v divadle zvlášť se zabývá fenoménem obrazu a slova jako základních konstitutivních složek divadelního díla. Zároveň autor reflektuje a interpretuje jejich fundamentální úlohu v umění obecně. Vychází přitom hlavně z teorie sémioticko-strukturální školy, přičemž se snaží i o konfrontaci s hermeneutikou. Cílem práce je definovat obraz a slovo nejen z pohledu noetického divadla usilujícího o znak, ale hlavně poukázat na jejich tendenci realizovat se v rámci ontologického principu v divadle. Ačkoliv obraz a slovo procházejí v umělecké oblasti značnou proměnou, pokouší se autor prokázat, že divadlo ve své performativitě nemůže obraz a v důsledku ani slovo postrádat. Primárním východiskem mu je přitom recepce obrazu a slova v jejich procesualitě vycházející z povahy časovosti divadelního umění.
  • Proměna hrdiny v dramatických textech Václava Havla
    Kubák, Ivo Kristián
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-06-26
    Práce se na pokouší postihnout proměnu hlavního hrdiny ve stěžejních hrách Václava Havla z let 1963?1985: Audience, Largo desolato, Pokoušení, Protest, Vernisáž, Vyrozumění, Zahradní slavnost a Ztížená možnost soustředění. V úvodu je přesně vymezeno pole zkoumání a jeho metodika, přičemž za základní hledisko je stanoven literárněvědný a dramaturgický rozbor, a s ohledem na chybějící jednoznačnou definici hlavního hrdiny je zde popsán klíč k jeho výběru. V rámci analýzy jednotlivých her vždy nejprve podrobně zpracovává příběh hlavního hrdiny, a poté zevrubně rozebírá hlavní dramatickou postavu jako fiktivní literární subjekt. Závěr plynoucí ze zjištěných faktů konstatuje, že proměna postav je spojitý proces, ovšem nikoliv pouze absorpční, ale spíše pozvolně ontogenetický.
  • Proměna Poetické vinárny Viola v Divadlo Viola na základě analýzy vybraných inscenací od 90. let do současnosti
    Křápková, Lucie
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2018)
    Datum obhajoby: 2018-09-07
    Diplomová práce se věnuje pražské scéně Viola, která prošla za dobu své více než padesátileté existence výraznou dramaturgickou proměnou. V první části se zabývá třemi hlavními údobími Violy neodmyslitelně spojenými se třemi vedoucími osobnostmi: Jiřím Ostermannem, Vladimírem Justlem a Miluší Viklickou. Poukazuje na proměnu společensko-kulturního prostředí a s tím spojený vývoj dramaturgických linií. Druhou část tvoří analýza deseti vybraných inscenací, které spadají do jednotlivých dramaturgických linií a liší se od výběru slovního materiálu až po scénické ztvárnění. Na základě této analýzy práce hledá specifika jevištních tvarů objevujících se ve Viole a pokouší se o jejich vymezení s cílem podat pojednání o vývoji divadelnosti této scény. V závěrečné části se zamýšlí nad směřováním a profilací divadla a možným budoucím místem Violy v českém prostředí s přihlédnutím k současným divadelním tendencím.
  • TERRA HISTRIONIS: ZKOUMÁNÍ HERECKÉHO UMĚNÍ
    Adamová, Marie
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2016)
    Datum obhajoby: 2016-06-16
    Práce se zabývá ustanovením základního pohledu na herce jako na herecký komponent a sleduje jeho tvorbu nejen během představení, ale také postupy a herecké techniky při zkoušení divadelní inscenace.