Centrum audiovizuálních studií - CAS / Centre of Audiovisual Studies

Permanentní URI pro tuto komunitu

http://hdl.handle.net/10318/20

Procházet

Procházet Centrum audiovizuálních studií - CAS / Centre of Audiovisual Studies podle oponent "ČENĚK, David"

Nyní se zobrazuje 1 - 4 z 4
  • Experimentální film v Buenos Aires po roce 2001
    Moralesová, Alexandra
    (Akademie múzických umění v Praze.Filmová a televizní fakulta, 2015)
    Datum obhajoby: 2015-09-29
    V jakémkoli odvětví umění experiment přitahuje pozornost a je spojený s počátky, s nezralostí, se zakoušením nového. Vzniká-li v 21. století experimentální tendence ve filmu, v médiu a odvětví považovaných za ustupující a vyčerpané, je to znepokojující. V argentinském filmu se poprvé o experimentu hovoří ve spojitosti s nonkonformní uměleckou scénou přelomu 60. a 70. let. Filmaři jako Narcisa Hirsch a Claudio Caldini představují aktéry této dekády a zároveň svědky, kteří spojují toto "první" údobí a první a druhé desetiletí 21. století. V současnosti totiž Hirsch i Caldini opět patří mezi argentinské umělce, již se obrací k filmu jako k mediu experimentu. Zda lze v Argentině hovořit o tradici experimentálního filmu, není tak podstatné jako podmínky, jež ve dvou obdobích jeho vzestupu, tuto tvorbu provázely. 70. léta byla obdobím poznamenaným režimem vojenské diktatury. Rok 2001 představuje zlom, v němž propukla ekonomická, politická a sociální krize. Oba momenty cele prostoupily oblast života společnosti i jejího umění a lze je nahlížet jako krizové. Zdase s krizí utváří potenciál k experimentu, představuje otevřenou otázku provázejícíúvahy o současných možnostech experimentálního filmu a umění vůbec. Předkládaná práce si klade za cíl porovnat širší společenské a kulturní podmínky a tvůrčí a produkční strategie filmařů 70. let s podmínkami a strategiemi filmařů tvořících po roce 2001 v Buenos Aires. Dále s ohledem na rozšíření audiovizuální scény a její proměnu v umění pohyblivého obrazu navrhuje nahlédnout současný experimentální film v Argentině skrze postupy autorů pocházejících z různých oblastí umění, jako jsou Claudio Caldini, Pablo Mazzolo a Andrés Denegri.
  • Gaspar Noe, autor zvrácené narace
    Rezler, Luboš
    (Akademie múzických umění v Praze.Filmová a televizní fakulta, 2017)
    Datum obhajoby: 2017-09-13
    Tato teoretická bakalářská práce má za cíl formálně a narativně analyzovat a tematicky interpretovat dva filmy režiséra Gaspara Noé. Zpočátku popisuje vývoj jeho díla včetně realizací krátkých filmů a videoklipů. Následně analyzuje tvorbu tohoto autora v rámci hnutí " New French Extremity". Dále si práce klade za cíl analyzovat filmy "Irreversible" 2002 a "Enter the Void" 2009. Zabývá se především hledáním specifických výrazových prostředků a jejich vývojem mezi dvěma zmíněnými tituly. Zároveň pátrá a vyhledává interpretační zdroje a strategie, které by mohli autorovo dílo rozšířit o možné souvislosti, inspirace či významy. Práce zkoumá stěžejní témata Noého filmů, mezi které patří vztah mezi sexualitou a násilím, posmrtný život, instinktivní chování jedince a podobně
  • Paris, je t´aime
    Jindřichová, Markéta
    (Akademie múzických umění v Praze. Filmová a televizní fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-09-15
    JINDŘICHOVÁ, M.: Paris, je t'aime. Tématická analýza. Bakalářská práce. Akademie múzických umění v Praze. Filmová a televizní fakulta. Audiovizuální studia. Vedoucí práce Mgr. Helena Bendová. Klíčová slova: Paris, je t'aime, povídkové filmy, zobrazování města ve filmu, autorský styl, francouzská kinematografie, tématická analýza Ve své bakalářské práci se věnuji tématické analýze povídkového filmu Paris, je t'aime. Tento snímek vznikl na základě konceptu, podle kterého se mělo v každé povídce objevit téma (jakékoli podoby) lásky. Text zahrnuje interpretaci dílčích fragmentů (z obsahové i formální stránky) a filmu jako celku. Srovnávám způsob, jakým se ke stejnému tématu staví různí režiséři a jak jsou řešeny přechody mezi jednotlivými povídkami. Každý příběh se odehrává v jednom z pařížských okresků, tzv. arrondissements a ? s ohledem na zastřešující koncept ? řeší téma lásky po svém. Každý tvůrce se vyrovnal s krátkou metráží šesti minut jinak. Některé příběhy jsou velmi zdařilé, jiné propadají a ve výsledku působí celek jako nesourodý soubor spolu nesouvisejících příběhů. Chybí zde zastřešující autorský nadhled, který by fragmenty smysluplně propojil a vytvořil z nich celistvý útvar.
  • Svět bez slunce
    Roček, Tomáš
    (Akademie múzických umění v Praze.Filmová a televizní fakulta, 2018)
    Datum obhajoby: 2018-09-27
    Práce, Svět bez slunce, má za cíl vysvětlit, jaký je vztah mezi pojmem rány, paměti a velké trhliny dějin ve filmu Sans Soleil. Paměť je vždy ve vztahu k času, neboť vzpomínat mimo čas nelze. Prostředkem analýzy je Deleuzova interpretace času jako krystalu a pojetí přirozeného světa Merleau-Pontyho. Ukáži, že film Sans Soleil (Jako metafilm La Jetée) představuje paměť, kterou cestujeme mezi polaritami: amnézií a nemožností zapomenout. Podobných polarit je ve filmu více: prožívaný a chronologický čas, virtuální a aktuální vzpomínka, člověk a svět. Mezi těmito dvojznačnostmi vzniká ve světě trhlina, která představuje ránu, jíž Markerův filmový svět trpí a skrze kterou je možné melancholii filmařova univerza vysvětlit.