Centrum audiovizuálních studií - CAS / Centre of Audiovisual Studies
Permanentní URI pro tuto komunitu
Procházet
Procházet Centrum audiovizuálních studií - CAS / Centre of Audiovisual Studies podle oponent "BERNARD, Jan"
Nyní se zobrazuje 1 - 2 z 2
Výsledků na stránku
Možnosti řazení
- Kinematografie metamorfózy: Tělo a transformace ve filmech Bertranda MandicaLubojatzká, Eliška(Akademie múzických umění v Praze.Filmová a televizní fakulta, 2023)Datum obhajoby: 2023-06-29Motivy transformace a těla zaujímají ve francouzské kinematografii v různých podobách silnou pozici. Tělesnost a metamorfóza se coby hlavní aspekty objevují i v dílech současného francouzského režiséra Bertranda Mandica. Tato bakalářská práce se zaměří na způsoby pojetí transformace a zobrazení těla v Mandicově krátkometrážní i celovečerní tvorbě, na porovnání jednotlivých přístupů a nalezení společných znaků, které obě témata propojují. Zmiňované aspekty budou zkoumány z hlediska funkce v daných snímcích, ale také významovosti a různorodosti jejich znázornění. Výchozím rámcem zkoumání jednotlivých filmů budou koncepty transgrese (George Bataille), proměny a stávání se (Gilles Deleuze, Félix Guattari), které umožňují přistoupit k metamorfóze procesuálně i společensko-kriticky.
- Pourquoi filmez-vous?: po stopách mediální sebereflexivity v Torontské nové vlně a v díle Petera MettleraDušek, Martin(Akademie múzických umění v Praze.Filmová a televizní fakulta, 2024)Datum obhajoby: 2024-06-27Jako audiovizuální tvůrce si sám kladu otázku co je ten nástroj, kterému se podstatnou část svého života věnuji. Nevymyká se mi díky rychlosti vývoje technologií tak trochu z rukou? V současném světě jsou prvky audiovize téměř všudypřítomné – mobil v kapse, obrazovky monitoru, reklamní poutače a tak dále. Tato otázka je snad ještě ožehavější s příchodem generativních modelů umělé inteligence. V poměrně krátkém časovém výseku na přelomu 90. let 20. století se mladým tvůrcům v kanadském Torontu nabízí dobré příležitosti, jak filmově experimentovat. Vzniká mnoho především hraných filmů, které unikají od dosavadní tradice cinema-verité a hledají vlastní umělecký jazyk. Mnohdy ve filmech autorky a autoři tematizují přímo či nepřímo audiovizualitu a svět protkaný (tehdejšími) moderními technologiemi, které jsou s tím spojené. Tyto aspekty mediální (sebe)reflexe jsem se v období takzvané Torontské nové vlny rozhodl prozkoumat u tří autorů – Atom Egoyan, Patricia Rozema a Ron Mann. Zvláštní pozornost potom v této práci dostane Peter Mettler, který v reflexivitě médií ve své tvorbě pokračuje takřka dodnes. Schopnost imerze, fascinace a odstřihnutí se na nějaký čas od okolního světa, jakou mají audiovizuální technologie, je přesně to, k čemu se Mettler ve kriticky vyjadřuje a co jeho filmy tak ze své podstaty činí paradoxním. Nakonec se podívám na oslnivost a lesk mediální reprezentace obrazu a zvuku – prozkoumám, jak ideální svět audiovizuální fikce ovlivňuje naše chápání „skutečného“ světa.