Bakalářské práce / Bachelor's theses

Permanentní URI pro tuto kolekci

http://hdl.handle.net/10318/158

Procházet

Procházet Bakalářské práce / Bachelor's theses podle oponent "KUDLÁČKOVÁ, Jana"

Nyní se zobrazuje 1 - 10 z 10
  • Básnické drama na scéně
    Kořínek, Vít
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2020)
    Datum obhajoby: 2020-09-07
    Pod pojmem básnické drama chápe autor této bakalářské práce specifický typ dramatických textů, které stojí pomyslně rozkročeny mezi jevištěm a literaturou. Jde o texty, za nimiž rozpoznáváme nikoliv dramatika, ale básníka, jehož obraznost není primárně scénická. Hlavním předmětem autorova zájmu jsou konkrétní příklady specifických obtíží, s nimiž se mohou inscenátoři při scénování tohoto typu textů setkat, a na něž jako režisér sám narazil při vlastní tvůrčí práci v rámci studia režie-dramaturgie činoherního divadla. Na základě tohoto zkoumání se zamýšlí nad otázkami, jaké je místo dotyčných textů v české divadelní kultuře, zda mají být tyto texty vůbec připouštěny na jeviště, a pokud ano, jak se mají inscenátoři s jejich scénickými limity vypořádávat.
  • Čechovovy Tři sestry a jejich současná generační reflexe
    Bárta, Vojtěch
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2007)
    Datum obhajoby: 2007-09-19
    Bakalářská práce Čechovovy Tři sestry a jejich současná generační percepce (Možnosti a úskalí interpretace textu) vychází z dramaturgické analýzy hry Antona Pavloviče Čechova a dále zkoumá možností jeho současného inscenování. Text dramatu konfrontuje se dvěma nyní uváděnými inscenacemi a všímá si jejich podobné tendence k aktualizaci dramatu do doby nedávné normalizační minulosti.
  • Dostojevského dialog na jevišti
    Jurečka, Jaroslav
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2018)
    Datum obhajoby: 2018-06-25
    Tato práce se věnuje analýze Bratrů Karamazových F.M. Dostojevského z hlediska dramatičnosti jeho dialogu a možnostem převedení do jevištního tvaru. Na základě zkoumání dramatizace Evalda Schorma, záznamu jeho vlastní inscenace, vlastní úpravy jeho adaptace a následné scénické realizace, se práce snaží specifikovat způsob Dostojevského práci s dramatičností v epické formě
  • Dramatik Woody Allen
    Šotek, Milan
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-06-25
    V první kapitole autor seznamuje s podstatou a historií americké stand-up comedy, jejímž významným představitelem byl v 60. letech právě Woody Allen. Modifikací klubových výstupů do dramatického textu se zabývá druhá kapitola, a to na příkladu Allenova broadwayského hitu Nepijte vodu. Také na další úspěšné hře, Zahraj to znovu, Same, autor vysvětluje, proč v Allenově dramatice přikládá větší význam minulosti stand-up komika než zkušenosti filmového režiséra. Třetí kapitola patří střetu americké a evropské kultury v díle Woodyho Allena. Autor ho dokládá na kafkovské travestii Smrt. V závěrečné kapitole nejprve zasazuje aktovku Central Park West do kontextu Allenovy tvorby 90. let, aby se poté věnoval reflexi vlastní dramaturgické spolupráce na její jevištní realizaci.
  • Epická látka jako inspirace divadelního díla
    Nováková, Marie
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2011)
    Datum obhajoby: 0201-09-19
    Bakalářská práce Marie Novákové Epická látka jako inspirace dramatického díla se zabývá problémem transformace epického v dramatické a popisuje rozdíl mezi dramatizací a adaptací. Reflektuje proces tvorby scénáře a dramaturgickou spolupráci na inscenaci Krabat, legenda o čarodějově učni.
  • Feminismus a Ibsenova Nora
    Krbcová, Kamila
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2017)
    Datum obhajoby: 2017-06-27
    Práce se zabývá vztahem myšlenek a dramat Henrika Ibsena k feministickému hnutí a boji za ženská práva. Porovnává myšlenky obsažené v Ibsenových hrách s myšlenkami rodícího se feministického hnutí v druhé polovině 19. století a snaží se vysvětlit, proč Henrik Ibsen i přes své odmítavé stanovisko může být považován za stoupence boje za ženská práva. Z větší části se autorka věnuje Ibsenovu dramatu Domeček pro panenky a postavě Nory Helmerové, která vzbudila ve společnosti 19. století rozruch a byla jednou ze startovních raket feministického hnutí. V rámci práce se autorka věnuje také popisu tvorby klauzurní inscenace Domeček pro panenky a hledání paralel a aktuálních témat této hry v 21. století.
  • Historizace a aktualizace jako dva protichůdné přístupy k inscenování klasické dramatiky v současném divadle
    Ondruch, Pavel
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-06-25
    Centrum této práce spočívá v pojmu velké klasické činoherní divadlo (neboli velká činohra). To je chápáno jako mluvené divadlo postavené na výrazně estetizovaném dramatickém textu, básnickém dramatu, které se dotýká hlubších společenských problémů, hodnot a vůbec celkového světonázoru člověka. Divadlo je zde tak pojímáno jako společenská, morální a vzdělávací platforma. Tato práce se jednak snaží fenomén velké činohry pojmenovat, a jednak chce zkoumat možnosti, jak dramatické texty velké činohry inscenovat v současném moderním divadle. Při scénování klasického dramatického textu se totiž střetávají odlišné konvence - konvence scénování v době vzniku textu a konvence scénování v současném divadle. Z toho vyplývá, že každá inscenace velké činohry je nutně adaptací. Vždy se jedná o pokus oživit, teď a tady, obsahové kvality dramatického textu. Způsob jakým adaptujeme klasický text velké činohry může být dvojí. Posílíme-li mýtickou hodnotu dramatu (interpretace z hlediska kosmu), adaptujeme text historizačním principem. Zatímco přeneseme-li text do současné aktuální společenské situace, postupujeme v adaptaci principem aktualizačním. První část této práce se snaží výše uvedené skutečnosti popsat. Druhá část tyto poznatky aplikuje na konkrétním praktickém případu inscenování českého dramatického textu velké činohry. Charakterizace adaptace Hippodamie Jaroslava Vrchlického mimo jiné dokazuje, že ač přistupujeme ke scénování dramatického textu velké činohry z historizačního hlediska a tedy z hlediska věčnosti, dotýkáme se zároveň jistým způsobem i současných problémů. Historizace a aktualizace se tak ukáží jako dvě strany jedné mince.
  • Prozaický text, jeho dramatizace a jeho inscenování
    Olšovský, Lumír
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-06-25
    Ve své bakalářské práci porovnávám pět dramatických textů, které vycházejí ze stejné předlohy: novely Carmen, kterou napsal francouzský prozaik Prosper Mérimée. V počáteční kapitole zmiňuji stručný životopis autora i okolnosti zrodu samotné novely. Následuje odstavec o vzniku(genezi?) opery Carmen Georgese Bizeta, která zásadním způsobem přispěla k tomu, že se příběh o této cikánské svůdnici stal světoznámým. Dále uvádím, které další autory příběh inspiroval k dramatizaci nebo adaptaci (balet, film, muzikál).Předmětem následujícího porovnání jsou: libreto opery Carmen (autoři Henri Meilhac a Ludovic Halévy), divadelní hra Carmen (autor Gustav Skála), libreto muzikálu Carmen/Viva Amor! (autoři zpracování příběhu Egon Kulhánek, Adam Novák, book Norman Allen, lyrics Jack Murphy), text bakalářské inscenace Carmencita (autorka Tereza Ludvíková) a moje vlastní dramatizace Don José!, která je k práci přiložena.Zabývám se zde stavbou díla, charakteristikou postav, použitými motivy a dramatickou situací textu v konfrontaci s jeho literární předlohou. Zkoumám mechanismus přerodu literárního textu v text dramatický a zásadní rozdíly dílčích stavebních prvků díla: věta ? replika, informace ? akce, osoba ? postava.V závěru popisuji vlastní postup při tvorbě přiložené dramatizace.
  • Současná dramaturgie tzv. velkého činoherního domu
    Nováková, Hana
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2013)
    Datum obhajoby: 2013-06-24
    Práce popisuje repertoár Divadla na Vinohradech v pěti sezonách 2007-2012. Zabývá se dramaturgickým výběrem jednotlivých titulů a výsledky jejich inscenací, které posuzuje na základě kritických ohlasů, divácké obliby i vlastní zkušenosti autorky. Snaží se při tom postihnout obecnější tendence, které se v dramaturgii velké činoherní scény, jakou Vinohradské divadlo představuje, opakovaně objevují. Podrobněji se potom zabývá proudem zábavního divadla, které sleduje v průběhu historie Vinohrad a poukazuje na to, že největších úspěchů divadlo dosáhlo v dobách, kdy byl takový repertoár propojen s dlouhodobě prosazovanou koncepcí umělecky vyhraněných režijních osobností. K problémům, se kterými se Vinohradské divadlo potýká dnes, podle autorky přispívají bulvární tendence při nasazování, obsazování či realizaci některých titulů i nedostatečné propojení režisérského divadla s hereckou dramaturgií.
  • TEXT A INSCENACE,
    Eliášová, Helena
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Datum obhajoby: 2010-06-22
    Práce zaznamenává dramaturgickou přípravu a následnou režijně ? dramaturgickou koncepci inscenace Baal. V úvodní části Helena Eliášová reflektuje fázi dramaturgického výběru textu k bakalářské inscenaci. V druhé části se zaměřuje na vznik hry a jeho dobový kontext. V části třetí se věnuje komparaci jednotlivých textových podob Brechtova Baala. Čtvrtá část práce je vlastní dramaturgická analýza obsahující rozbor z hlediska příběhu, stavby dramatické situace, způsobu vytváření postav, práce s časem a prostorem. V závěru této části se autorka zabývá problémy vyplývajícími ze specifičnosti expresionistického textu. Pátá část obsahuje samotnou režijně - dramaturgickou koncepci inscenace zahrnující interpretaci jednotlivých postav, analýzu akcentovaných motivů a komentář k inscenační úpravě textu. V závěru Eliášová zmiňuje úlohu scénografie při dotváření celkové koncepce.