Procházet podle oponent "KVĚCH, Otomar"

Nyní se zobrazuje 1 - 6 z 6
  • Faktory ovlivňující formování harmonického pole
    Zvěřina, Petr
    (Akademie múzických umění v Praze.Hudební a taneční fakulta, 2013)
    Datum obhajoby: 2013-06-06
    V této práci se snažím o vymezení a diskuzi faktorů, které mají vliv na formování harmonického pole. Za hlavní faktory pokládám význam a váhu jednotlivých tónů či souzvuků, jejich vzájemné působení a uspořádání, a vztah k časové složce skladby. Kromě tohoto vymezení se snažím přijít na to, jakým způsobem tyto faktory zahrnout do úvah o harmonické složce skladby. V průběhu výkladu vymezuji obecné tektonické schéma, které vychází z teorie harmonického pole a představuje jeho nadstavbu. V další části práce diskutuji tradičně užívané termíny a snažím se rozklíčovat, jak se v nich uvedené faktory projevují. Pozornost jsem zaměřil jak na jevy klasické harmonie, tak na situaci v harmonii moderní. Nejčastěji jsem vycházel z textů Miroslava Filipa (Vývinové zákonitosti klasickej harmonie), Karla Janečka (Základy moderní harmonie, Tektonika) a Vladimíra Tichého (Harmonické pole). Třetí část práce se zaměřuje na rozbor tří odlišných skladeb od různých autorů (Mozart, Webern, Feldman). Pokusil jsem se analyzovat dění v těchto kompozicích na základě konstatovaných premis a dokázat tak aplikovatelnost svých myšlenek.
  • Neskorý štýl Carla Nielsena v tvorbe pre flautu
    Pingitzer, Simona
    (Akademie múzických umění v Praze.Hudební a taneční fakulta, 2013)
    Datum obhajoby: 2013-06-18
    Carl Nielsen bol najvýznamnejším dánskym skladateľom, ktorý žil v rokoch 1865?1931. Dizertačná práca poukazuje na vývoj skladateľovho kompozičného štýlu od rannej tvorby až po zrelé kompozičné obdobie, jeho tvorba sa porovnáva komplexne. V Nielsenovej rannej tvorbe prevládajú prvky lyrického romantizmu, postupom času tieto postupy opúšťa a objavujú sa progresívnejšie štýly 20.storočia. Zameranie sa na neskorý štýl je z toho dôvodu, že väčšina flautových kompozícií vznikla v kompozične zrelom období skladateľa. Podrobne sa práca zaoberá týmito skladbami: orchestrálna skladba Pan a Syrinx, op.49, skladba pre flautu sólo zo scénickej hudby Aladdin, op.34, tri kusy zo scénickej hudby Moderen, op.41, Dychové kvinteto, op.43, Koncert pre flautu a orchester, šesť symfónií a Rapsodická overtúra Fantazijná cesta na Faerské ostrovy. Práca prihliada na analýzu jednotlivých skladieb, ale súčasne tiež poukazuje na historické udalosti a fakty z Nielsenovho života, ktoré sa viažu k vzniku jeho diel.
  • Serialita a její anticipace a reminiscence v procesu evropského melodicko-harmonického vývoje
    Krejča, Tomáš
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2009)
    Datum obhajoby: 2009-06-10
    Tato práce se snaží vytvořit pokud možno ucelený pohled na serialitu, syntetizovat v sobě pohled analytický, částečně historický a také komparativní. Nastiňuje příčiny a důsledky jejího vzniku, popisuje její základní pravidla a možnosti práce s ní, hovoří o čelných představitelích, tvůrcích a pokračovatelích této metody, srovnává jiné přístupy ke kompozici s dvanácti půltóny temperované chromatiky, porovnává principy (metody) dosavadní organizace tónového materiálu. Protože serialita je metodou do jisté míry syntetickou (dílčím způsobem využívá množství organizačních principů a metod jí předcházejících) zaměřuje tato práce svou pozornost také na anticipace seriality. Pokouší se tyto dílčí principy a metody uvnitř seriality analyzovat a najít analogické příklady v průběhu předcházejícího historického vývoje hudebního jazyka. Serialita (dodekafonie) byla první, která ovlivnila novodobý hudební vývoj. Jako taková měla vliv na utváření hudebního jazyka následujících skladatelských osobností, které serialitu využívali a využívají v rámci svých vyjadřovacích prostředků na cestě hledání nejnovějšího způsobu hudebního sdělení a myšlení. Předkládaný text si take klade za cíl nastínit a částečně zmapovat tyto jevy. S trochou nadsázky je nazývá reminiscencemi seriality.
  • Současná podoba výuky harmonie na středoškolském stupni.
    Andělová, Aneta
    (Akademie múzických umění v Praze.Hudební a taneční fakulta, 2016)
    Datum obhajoby: 2016-06-01
    Práce se zabývá srovnáním výuky harmonie na třech různých typech středních škol. Nejprve je zaměřena více prakticky, kde je popsána charakteristika jednotlivých škol, včetně jejich stručné historie, charakteristiky a výuky harmonie. Dále se věnuje analýze náslechových hodin harmonie na jednotlivých typech škol. Přechod mezi praktickou a teoretickou částí tvoří dotazníky pro studenty a vyučující a jejich vyhodnocení. Kapitola se nejprve zaměřuje na vyhodnocení každé školy jednotlivě a následně vyhodnocuje celkový stav výuky harmonie na těchto školách. Do teoretické části jsou zařazeny informace o pojmu harmonie v několika českých publikacích a následně také má vlastní definice. Závěrečná kapitola patří návrhu vlastní struktury výuky harmonie, ve které jsou systematicky popsána a okomentována jednotlivá témata klasicko-romantické harmonie.
  • Symfonická hudba Jeana Sibelia
    Hruška, Viktor
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2011)
    Datum obhajoby: 2011-06-01
    Práce se zabývá symfonickou hudbou finského skladatele Jeana Sibelia. Nejprve je vyložen historický kontext vzniku kompozic a jejich dobové vyznění. V druhé části jsou pak za použití tradičních analytických metod odhalována specifika Sibeliova stylu kompozice prvních šesti symfonií. Důraz je kladen na určování odchylek od tradičních schémat.
  • Tektonika hudby 20. a 21. století z pohledu komplexní analýzy hudební struktury
    Krejča, Tomáš
    (Akademie múzických umění v Praze.Hudební a taneční fakulta, 2015)
    Datum obhajoby: 2015-09-11
    Abstrakt Tato disertační práce se snaží o systematické uchopení málo reflektovaného fenoménu tektoniky. Jejím cílem je zmapovat podobu tektoniky jako dynamického strukturačního procesu se zaměřením na hudební struktury hudby 20. a 21. století. Práce vykresluje tektoniku jako komplexní nástroj artikulace hudebního a obecně zvukového materiálu. Reflektuje dosavadní stav bádání na domácím poli a přináší i dílčí pohledy ze světa, kde však naráží na terminologickou odlišnost a praktickou neexistenci tektoniky jako termínu ani jako hudebněvědního oboru či disciplíny. Tektonika jako systematicky pojatá disciplína reflektující tektoniku jako fenomén je tak do jisté míry českým (československým) specifikem. V rámci vlastní koncepce tektoniky soudobé hudby je v disertaci předloženo tektonické schéma obecného strukturačního procesu. Je vymezena struktura jako systém, definovány a popsány jsou některé tektonické funkce a principy. Práce, ačkoli se o to poctivě snaží, nemá ambici být komplexním, úplným a systematicky precizovaným konceptem tektoniky. Z hlediska variability, proměnlivosti a neustálého vývoje hudebního jazyka, jehož je tektonika organickou součástí, a jenž artikuluje a zkoumá jím být ani nemůže. Přesto věříme, že tato práce bude užitečným vhledem a možným úvodem k bližšímu zkoumání tektoniky jako klíčového fenoménu strukturace hudební látky.