Katedra teorie a kritiky / Department of Theory and Critism

Permanentní URI pro tuto komunitu

http://hdl.handle.net/10318/2

Procházet

Procházet Katedra teorie a kritiky / Department of Theory and Critism podle Klíčová slova "alternativní kultura"

Nyní se zobrazuje 1 - 2 z 2
  • Dramaturgické tendence původní české opery po roce 1989
    Drábková, Veronika
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2024)
    Datum obhajoby: 2024-01-22
    Magisterská práce mapuje problematiku původní české opery v období let 1989–2022. Slouží jako první vhled do velmi obsáhlého tématu, které představuje stávající podoba české sítě operních divadel a souborů a v nich uvedený repertoár. Téma lze zkoumat z mnoha úhlů. Tato magisterská práce je koncipovaná jako prvovýzkum zaměřený na základní dramaturgické tendence soudobé české operní tvorby vzniklé po roce 1989. Hlavní část textu se zaměřuje na repertoárovou analýzu jednotlivých českých operních scén zřizovaných státem s akcentem na pozici soudobé opery v jejich celkové dramaturgii. Zároveň magisterská práce popisuje vznik a základní dramaturgickou profilaci nezávislých souborů zaměřených na soudobou operu, jejichž existence je ve sledovaném období nová vzhledem k vývoji před rokem 1989.
  • Inscenace děl Franze Kafky režisérské generace přelomu 80. - 90. let v širším kontextu alternativní kultury
    Pavelková, Tereza
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2017)
    Datum obhajoby: 2017-06-14
    Magisterská diplomová práce se zabývá přijímáním osobnosti a díla Franze Kafky generací režisérů přelomu 80. a 90. let. Řeší především otázku, co pro tyto tvůrce Kafkovo dílo znamenalo, jaké téma pro ně reprezentovalo a jakým způsobem se v jejich adaptacích odrážely složité společensko-politické poměry socialistického Československa v období normalizace. V první kapitole práce reflektuje dobový společenský a kulturní kontext a přitom se zaměřuje na postavení divadla a hnutí studiových divadel, která patřila do proudu tehdejší alternativní kultury. Druhá kapitola pak zachycuje recepci Franze Kafky do roku 1989 a obsahuje také literární interpretaci jeho díla, z níž vychází hlavní část práce. Tu tvoří analýzy inscenací Amerika (1985, J. A. Pitínský), Proces (1989, Arnošt Goldflam), Přeměna (1988, Petr Lébl) a Zpěvačka Josefína a její bratři (1989, Petr Lébl), v nichž docházím k závěru, že Kafkovo dílo zkoumané generaci sloužilo k vyjádření dobového existenciálního pocitu jedince v totalitní společnosti. Poslední kapitola pojednává o inscenaci Touha stát se indiánem (1991, J. A. Pitínský), která vznikla po převratu, a ukazuje, jak se proměňuje divadelní interpretace Franze Kafky na sklonku totality.