Prezentace divadelního díla v paměťových institucích prostřednictvím výstav s akcentem na loutkové divadlo
Autor
Datum obhajoby
2024-11-26 00:00:00.0
Fakulta
Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta
Katedra
Kat. alternativního a lout. divadla
Typ práce
Disertační práce
Vedoucí
Oponent
Podnázev
Abstrakt
Tato dizertační práce se zaobírá v širších souvislostech praktickým problémem, jak vystavovat divadelní dílo v muzeu. Zkoumá, co se stane, když divadelní dílo, ze své podstaty průběžné, umístíme do prostředí muzea, které je ze své podstaty nehybné. V kontextu historie českého muzejnictví a stavu současných expozic zaměřených na loutkové divadlo u nás hledá odpověď na otázku, zdali existuje způsob, který by zachoval či předal původní smysl divadelního díla návštěvníkovi muzea. Má se muzeum o něco takového vůbec pokoušet?
Po analýze možností nalézá práce potenciál ve vzájemné inspiraci divadla a muzea, která může spočívat v přímém vstupu divadelní inscenace do prostoru muzea a uvádí příklady dobré praxe v zahraničí a u nás. Ve schopnosti divadla vyprávět srozumitelně příběh, pracovat s emocemi, poskytnout zážitek i poznání vidí práce inspiraci aplikovatelnou do prostředí muzea. Práce podrobněji rozpracovává inspirativní myšlenky Liama Wisemana o tvorbě výstav a na příkladu jedné zahraniční a jedné tuzemské výstavy dokládá dopady rozdílnosti přístupu na výsledné vyznění výstavy. V textech o dramaturgii od Jean-Claude Carrièra nalézá odpověď na otázku, proč v muzeu vyprávět příběhy a pokouší se pojmenovat, proč se to většinou muzeím nedaří. Brilantní úvahy Owena Hopkinse o historickém vývoji muzeí a dnešní naléhavé nutnosti změn v poslání muzea přivádějí práci k jádru problému současného českého muzejnictví, který pramení z jeho silného a historicky podmíněného zaměření na sbírkový předmět jako takový, což implikuje problémy spojené s neschopností většiny českých muzeí přemýšlet o svých sbírkách a jejich prezentaci tak, aby měly co říct pro život v současné době.
V případových studiích z praxe o vystavování divadelního díla z praxe dizertační práce zkoumá, jak tuto divadlu přirozenou schopnost atraktivního vypravování příběhu přenést do procesu tvorby výstav. Na základě kritické analýzy případových studií z výstav Divadlo zrozené z vody, Tajemství malé tanečnice, Loutky na frontě a výstavního záměru Loutka 2026 vyvozuje obecněji platné dílčí závěry.
Práce poukazuje na benefity průniku divadelnosti do muzea, spočívající v otevření možnosti tvořit výstavu, která má ambici být živým dílem. Znamená to stavět výstavu podobně, jako se vypravuje příběh v divadle a pracovat s emocemi, které dílčí části výstavy mohou u návštěvníků probudit, a tím se vyvarovat monotónnosti. Osobní angažovanost tvůrců na tématu výstavy, srozumitelnost sdělení, včetně artikulovaného přesahu tématu pro dnešní dobu, snaha inspirovat návštěvníky k přemýšlení nad tématem a poskytnutí prostoru pro jejich aktivní přístup k tématu jsou jednou z cest, po které by se dnes muzea při tvorbě výstav mohla vydat.
Popis
Klíčová slova
výstavy, divadelní inscenace, výstavnictví, stálé expozice, muzea, sbírkové předměty, loutkové divadlo, Muzeum loutkářských kultur (Chrudim, Česko), Moravské zemské museum (Brno, Česko), Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur (Praha, Česko), Natural History Museum (Londýn, Anglie)