Co to znamená být na začátku II.

Šimek, Jiří

Co to znamená být na začátku II.

Autor

Šimek, Jiří

Datum obhajoby

2016-09-23

Fakulta

Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta

Katedra

Kat. alternativního a lout. divadla

Typ práce

Diplomová práce

Abstrakt

V této diplomové práci se pomocí zpětné analýzy procesu vzniku dvou vlastních autorských inscenací GoG a LONELiNESS & STUFF snažím popsat základní způsoby a předpoklady pro vlastní autorskou práci bez scénáře, kdy na počátku stojí pouze téma nebo literární předloha (která je chápána spíše jako hlavní inspirační zdroj). Tyto způsoby a předpoklady nazývám Začátek, což je slovo, které je nejlépe jednoslovně popisuje, což je také důvodem, proč se celá práce jmenuje Co to znamená být na začátku II. Tento název by měl symbolizovat moje neustále hledání dalších a sofistikovanějších způsobů práce na vzniku autorského inscenace. Celá práce začíná kapitolou Východiska, což je soubor toho nejdůležitějšího z mého studia na Katedře alternativního a loutkového divadla. Kapitola je rozdělena do podkapitol podle pedagogů, kteří se obměňovali ve vedení hlavního předmětu Herecká tvorba. V každé podkapitole jsem se snažil zachytit to, jakým způsobem vybrané osobnosti ovlivnily moji vlastní autorskou práci. Následují kapitoly GoG a LONELiNESS & STUFF, které popisují moji vlastní práci na konkrétních příkladech z procesu vzniku obou inscenací. V obou kapitolách popisuji vlastní „nové“ postupy a zkušenosti. Dávám do vzájemného kontextu procesy obou představen a popisuji vzájemné rozdíly. Snažím se také hledat propojení mezi podkapitolami z kapitoly východiska s konkrétními příklady z vlastní autorské práce. Celá práce končí kapitolou Co to znamená být na začátku, kde shrnuji a zobecňuji problémy, se kterými jsme se museli v rámci naší autorské práce vypořádat, a stanovuji požadavky pro vskutku kreativní proces vzniku autorské inscenace. V závěru celou práci hodnotím jako ohlédnutí za vlastními zkušenostmi. Dále stanovuji pravidla - z mého pohledu ideálního způsobu práce, a definování diváka jako rovnocenného spoluautora divadelního představení. Nicméně tento ideální způsob práce v podstatě neexistuje, protože pointou je zušlechťování vlastní schopnosti se neustále přizpůsobovat a měnit, jednat intuitivně.