Re-evaluating the Visual in Theatre
| Katedra | Katedra teorie a kritiky |
| Kvalifikační typ práce | A |
| Vedoucí práce | KOUBOVÁ, Alice |
| Autor práce | Schmitt, Katharina |
| Oponent | ZUPANC-LOTKER, Sodja |
| Datum obhajoby | 2021-03-18 |
| Abstrakt | Ve své disertační práci "Re-evaluating the Visual in Theatre" zkoumám vybrané režijní postupy současné divadelní tvorby, které přehodnocují vztah mezi perspektivou, vizualitou a tělesností účastníků představení. Metodologicky toto téma zpracovávám za pomoci postupů uměleckého výzkumu, jež umožňují efektivní kombinaci teoretické analýzy dané problematiky s vlastní tvorbou a její reflexí. Ve čtyřech částech své studie se kromě teoretické a historické kontextualizace tématu věnuji analýze dvou vlastních inscenací - Žádný člověk a Molyneuxova otázka – a tří inscenací jiných režisérů – On the Concept of the Face, Regarding the Son of God Romea Castellucciho, Delicate Instruments of Engagement Alexandry Pirici a Crowd Gisèle Vienne. Práce začíná zamyšlením nad významem starořeckého pojmu θέατρον (divadlo), který doslova znamená "místo pro dívání". Pojem divadlo tedy v sobě již od počátku ustavuje vztah mezi individuální tělesností každého diváka, prostorem a perspektivou pro sledování představení a konkrétní zkušeností diváckého zážitku. Ve druhé části práce vycházím z eseje Waltera Benjamina z roku 1935 Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti a zkoumám vztah mezi fyzickým odstupem, perspektivou a tělem diváka v divadle. Zaměřuji se dále na pojmy „perspektiva“, „ikona“ a „ikonoklasmus“ a popisuji, jak inscenování ikonoklasmů a změn perspektivy ovlivňuje percepci obrazu v divadle a umožňuje divákům aktivně reflektovat to, co vidí. Dále zkoumám fenomén obdivování ruiny v umění a jeho vztah k estetice fragmentu, nedokončenosti a palimpsestu, vedoucí až k post-dramatickým tendencím využíváných v avantgardním divadle 20. století. Ve třetí kapitole této studie zkoumám vybrané inscenace Romea Castellucciho, Alexandry Pirici a Gisèle Vienne, které zpochybňují divadelní portál jako základní rámec pro sledování představení, čímž významně přehodnocují standardní principy vizuálna v divadle. Ve svých analýzách se zaměřuji se na to, jak dané inscenace konfrontují své diváky s novými způsoby dívání se na známé obrazy a jak definují samotné dívání se jako plně subjektivní akt. Ve čtvrté části studie se věnuji dvěma vlastním inscenovaným představením: opeře Žádný člověk, která měla premiéru v březnu 2017 v Národním divadle v Praze a inscenaci Molyneuxova otázka, která měla premiéru v listopadu 2018 v berlínské galerii EIGEN + ART Lab a v prosinci 2018 v pražském divadle Studiu Hrdinů. S odkazem na pojem tělesné mysli kognitivních lingvistů George Lakoffa a Mark Johnsona popisuji vznik inscenací, jejichž záměrem bylo umožnit divákům projít racionálním i fyzickým procesem reflexe, a zároveň jim nabídnout konfrontaci se zpomalenou vizualitou, jež umožňuje objevovat nové vrstvy známých obrazů. |
| Překlad abstraktu | The doctoral thesis "Re-evaluating the Visual in Theater" examines different directorial attempts at re-evaluating the relationship between perspective, visuality, and bodies in theatre today. Methodologically my research is based on artistic research procedures, which allow an effective combination of theoretical analysis with my artistic practice and its reflection. The study is divided into four parts: in addition to the theoretical and historical contextualization of the topic, I analyze two of my productions - No Man and Molyneux's Problem - and three productions by other directors - On the Concept of the Face, Regarding the Son of God by Romeo Castellucci, Delicate Instruments of Engagement by Alexandra Pirici and Crowd by Gisèle Vienne. The study begins with a reflection on the meaning of the ancient Greek term θέατρον (theatre), literally translating as "a place for viewing". From the very beginning, the concept of theatre established a relationship between the individual corporeality of each spectator, space, perspective, and the specific experience of the spectator. Relying on Walter Benjamin's 1935 essay The Work of Art in the Age of Mechanical Reproduction, I examine the relationship of distance, perspective, and bodies in theatre in the second chapter of this study. I investigate the terms "perspective", "icon" and "iconoclasm" to analyse how stagings of iconoclasms and staged changes of perspective make the visual in theatre less self-evident and more visible, allowing spectators to reflect actively what they see. I further examine the historical concept of the artistic admiration of the ruin in the arts and its relationship to the concept of the fragment, the aesthetics of the unfinished and the palimpsest in theatre, leading up to post-dramatic tendencies occurring in avant-garde theatre of the 20th century. In the third chapter of this thesis, I analyse three examples of stagings that re-evaluate the visual in theatre by questioning the theatre portal as the basic frame for viewing: Romeo Castellucci’s On the Concept of the Face, Regarding the Son of God, Alexandra Pirici's Delicate Instruments of Engagement and Gisèle Vienne's Crowd. I further analyse how these three shows confront their spectators with new ways of looking at known images and situations and how they mark the act of viewing to imply an inherently subjective perspective. In the fourth chapter, I describe and analyse two of my staged works: the opera No Man that premiered in March 2017 at the Prague National Theatre and the show Molyneux’s Problem that premiered in November 2018 at the Berlin gallery EIGEN+ART Lab and in December 2018 at the Prague theatre Studio Hrdinů. Relying on cognitive linguists George Lakoff's and Mark Johnson's concept of embodied cognition, I describe my attempts at creating shows that allow for a rational as well as physical process of reflection on the side of the spectator, whilst offering them a confrontation with decelerated, slowed down visuality creating a space that enables spectators to discover new layers of well-known images. |
| Signatura | D_4P 3613 |
| URL | http://hdl.handle.net/10318/15002 |
| Instituce zpřístupňující práci | Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta. Knihovna |
| Klíčová slova | postdramatické divadlo |
| Klíčová slova | vtělené poznání |
| Klíčová slova | zpomalení |
| Klíčová slova | ikony |
| Klíčová slova | perspektiva |
| Klíčová slova | umělecká avantgarda |
| Klíčová slova | tělesnost |
| Klíčová slova | Benjamin, Walter, 1892-1940 |
| Klíčová slova | Castellucci, Romeo, 1960- |
| Obor vzdělání | Dramatická umění/Teorie a praxe divadelní tvorby |
| Instituce udělující titul | Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta |
| Udělený titul | Ph.D. |
| Typ studijního programu | doktorský |
| Název | Re-evaluating the Visual in Theatre |
| Překlad názvu | Re-evaluating the Visual in Theatre |
| Podnázev | Artistic Research |
| Překlad podnázvu | Artistic Research |
| Typ práce | Disertační práce |