Kompozice a dekompozice jako strategie současného umění

Abstract

Proměna vztahu k věcem, materiálům, nutí hledat nové strategii a šablony vytváření “uměleckých situací”, a vyznám těchto situace je flexibilní, nezafixovaný. Každá situace se zdá být rozložitelná, a žádná věc není důležitější než jiná. Zdá se, že odpoutaný postup přemýšlení o věcech nabízí svobodnější formy, bez hledání nějakého konkrétního vyššího významu, či pravd. Tak jako i spekulativní realisté nepovznášeli poznání jedince o věcech, věc sama o sobě cirkuluje a působí bez našeho zúčastnění. Tato představa jiné, nepoznatelné reality, ve které je vše fundamentálně odlišné a věcí cirkulují bez nás, v umělecké praxi nabízí libovolné komponování a dekomponováni věcí. Protože už nemusím reagovat na věci jak "jsou", ale jen na věci tak, jak se "jeví". Možná to, co dělá umělecké gesto tak silným není gesto samo, ale moment před a po něm, nebo mezi gesty. Místo mezi gesty je důležitou fází, ve které si můžeme uvědomit a reflektovat, co se stalo, a co se teprve stane.