Bezkamerová fotografie Běly Kolářové

Abstract

Úvodní část práce přináší stručné shrnutí historické geneze bezkamerové fotografie v kontextu obecných dějin fotografie. V souladu s koncepcí G. Batchena práce zdůrazňuje autonomii tohoto technologického a vyjadřovacího postupu a kvalitativní souměřitelnost s postupy a projevy klasické kamerové fotografie. Tato „historie fotogramu“ vrcholí v rozvoji avantgardních fotografických experimentací, zejména v systematickém rozpracování Man Rayových „rayogramů“. Vůči avantgardnímu konceptu (dadaismus, Bauhaus, prvky grafického konstruktivismu) se vymezuje pojetí Běly Kolářové z počátku 60. let 20. století, jež tvoří vlastní téma práce. Specifické postupy a konkrétní výsledky její tvorby („umělé negativy“, „rentgenogramy kruhu“, „kresby světlem“) jsou sledovány v kontextu tvůrčích experimentací české umělecké scény té doby: vizuální poezie, koláže J. Koláře, český informel, neokonstruktivismus a geometrická abstrakce, skupiny Konfrontace a Křižovatka. Originalita přínosu Běly Kolářové je reflektována skrze analýzu interpretačních prací české kunsthistorie (J. Hlaváček, J. Valoch, K. Císař, J. Padrta aj.). Práce zdůrazňuje, čím se její tvorba fotogramů konvenčním klasifikacím vymyká a v čem konkrétně se vztahuje k neodvozeným tvůrčím zdrojům a konceptualizacím (M. Duchamp, R. Caillois, surrealismus, W. Benjamin). Z těchto komparativních aspektů vyplývají závěry zobecňující přínos a význam bezkamerové fotografie Běly Kolářové jako legitimní části dějin českého výtvarného umění 2. poloviny 20. století.