Nároky na funkci hudební režie v digitálním vícestopém nahrávacím procesu

Abstract

Hudební režie se stala v průběhu 20. století plnohodnotnou uměleckou profesí. Vyvinula se souběžně s nahrávací technologií od prvních náznaků u fonografu až po nepostradatelnou součást digitálního vícestopého nahrávacího procesu. Její příběh naplnil životy mnoha významných osobností, zejména skladatelů, dirigentů či muzikologů. Jejich umělecký kredit odpovídá náročnosti, která vyplývá z podstaty zvukového snímku – zrcadla hudební kompozice a její jedinečné interpretace. Zájem o zkoumání podstaty hudební režie vyplynul z nejasných názorů na funkci hudební a zvukové režie, protože jejich vzájemná hranice není jednoznačná. Při poslechu nahrávky si bohužel neuvědomujeme, jaký vliv měla při jejím vzniku hudební režie. Je ale možné porovnat dnešní znalosti stavu profese s pamětmi významných osobností uměleckého světa i nahrávacího průmyslu. Historické prameny a literatura jsou s historickými nahrávkami dobrým zdrojem informací. Nezpochybnitelnou úlohu hudební režie při nahrávacím procesu lze doložit zmapováním všech činností hudebního režiséra a jejich podrobnou klasifikací. Zařazení hudební režie je vnitřně silně provázáno s postupy nahrávacího procesu a typy nahrávání, které nutně tuto specifickou funkci vyžadují. Jedná se o odpovědnost za správnost hudebního provedení při vnímání paralelních dějů s vysokým nárokem na soustředění. Zastřešujícím rysem hudební režie je psychologie komunikace s interpretem a členy nahrávacího týmu. Nejen u velké produkce komplikovaných projektů je hudební režie součástí nahrávacího procesu. Zaznamenávaná hudba potřebuje být kontrolována a posuzována z hlediska kvality zvuku i hudebního obsahu interpretace, které nahrávka uchovává v neměnné podobě. Hudební režie je latentně přítomna ve všech nahrávacích projektech, i když ji vykonává zástupná osoba.