Autorské herectví jako (ne)výchova k osobnosti

Abstract

Disertační práce zkoumá možnosti studia autorského herectví jako nezáměrné sebevýchovy. Zaměřuje se na charakteristiky a proces nabývání psychosomatické kondice k veřejnému vystupování jako způsobu sebe-poznávání a sebe-uskutečňování skrze bytostnou hru (Dialogické jednání) a ostatní dramatické psychosomatické průpravy. Podtématem práce je význam této kondice pro praxi vychovatelů a pedagogů. V teoretické části vysvětluji základní pojmy a východiska mého zkoumání: proč mluvím o (ne)výchově k osobnosti spíše než o osobnostní výchově a jak souvisí celostní, tvořivá kondice s kondicí pedagoga či v nejširším slova smyslu vychovatele. Kvalitativní výzkum má tři části odpovídající třem výzkumným projektům. V první fázi jsem sledovala tzv. osobní trajektorie studentů dvouletého studia Kreativní pedagogika-pedagogická kondice (KP-PK) na základě písemných reflexí a dvoudenního diskusně-tvůrčího setkání. Součástí setkání byly praktické dílny, rozpravy s I. Vyskočilem a E. Vyskočilovou a diskuse studentů. Cílem bylo zkoumat vývoj individuální „kondice“ nejen na úrovni subjektivního reflektování, ale naživo v konfrontaci se sebou a s druhými v rámci dílen a při společných diskusích. Ve druhé fázi jsem se zaměřila na otázku autenticity a trojí vazbu aktér-divák-asistent. Za pomoci metody natáčení na dvě kamery a tzv. focus groups jsme se snažili analyzovat momenty spontánního jednání v rámci Dialogického jednání a identifikovat znaky autentického projevu. Z výzkumu výrazně vyplynulo téma vnitřního a vnějšího diváka a tělové vazby a radosti jako základní charakteristiky autentického jednání. Dosavadní zjištění jsem dále rozpracovala ve třetí fázi výzkumu pomocí šestnácti polo-strukturovaných rozhovorů s frekventanty KP-PK a interními i externími studenty. Výzkumné rozhovory jsem analyzovala metodou otevřeného kódování, a to ze dvou perspektiv: širší, tematické, a užší, pojmové. Výzkum poodkrývá komplexnost skrytých procesů učení, které v kontextu bytostné hry a psychosomatiky podporují směřování ke svébytné, tvořivé osobnosti, tzv. stávání se sebou. Zároveň se pokouší definovat základní „ctnosti“ autentického jednání a naznačuje přínos Vyskočilovy pedagogiky pro průpravu pedagogů.