Využití netradičních (etnických) drnkacích nástrojů a cimbálu v soudobé hudbě s přihlédnutím k vlastní kompoziční práci

Abstract

Práce VYUŽITÍ NETRADIČNÍCH (ETNICKÝCH) DRNKACÍCH NÁSTROJŮ A CIMBÁLU V SOUDOBÉ HUDBĚ S PŘIHLÉDNUTÍM K VLASTNÍ KOMPOZIČNÍ PRÁCI pojednává o způsobu, jakým jsou v současnosti (případně ve druhé půli 20. století) využívány drnkací nástroje nejen evropské, ale i tzv. etnické. Snaží se poukázat zejména na to, jak může styl hry na tyto nástroje a hudebně-kulturní prostředí, z něhož pochází a s nímž jsou úzce spjaty, ovlivnit výslednou podobu skladby. Pohled na tuto problematiku přitom zaujímám nejen z pozice skladatele, ale i praktikujícího hráče na některé z těchto nástrojů a jako určitou demonstraci svých zkušeností s nimi předkládám také ukázky z vlastních kompozic, v nichž jsem tyto exotické nástroje využil. Z praktických důvodů odpovídají jednotlivé kapitoly vždy buď jednomu drnkacímu nástroji (mandolína, kantele), nebo konkrétnímu kulturnímu okruhu (hudba Indie, Vietnamu, arabského kulturního okruhu atd.) – ve druhém případě je na začátku každé kapitoly vypracován úvod do teoretického systému toho kterého kulturního celku, neboť bez jeho (alespoň částečné) znalosti nelze přistoupit k hlubší analýze předkládaných skladeb. Text této práce je také bohatě doprovázen notovými příklady z díla současných skladatelů i obrázky hudebních nástrojů, jejich komponentů či způsobů hry atp.

Určitou výjimku zde představuje cimbál, který sice není primárně nástrojem drnkacím (i když se i tento způsob hry používá), nicméně jej s nimi pojí celá řada podobností i společných nástrojových předků. Důležitým důvodem je také skutečnost, že mou magisterskou kompozicí je právě Koncert pro cimbál a orchestr, ve kterém jsem se pokusil svůj zájem o cimbál ošetřit skladatelsky a jehož analýzu jsem začlenil i do této práce.