Umění jako prostředek pro boj s environmentální krizí

Abstract

Práce si klade za cíl prozkoumat na pozadí vzrůstající ekologické krize kořeny environmentálního umění v uplynulých padesáti letech a hledat v tomto kontextu východiska a možné funkce pro současné umění. V úvodu práce se zmíním o problémech, které vedly ke vzniku ekologického smýšlení; budu se zaměřovat především na české území. Poté budou následovat budou kapitoly věnované dvěma projektům, a to Na pomezí samoty (Frontiers of Solitude), a Rivers of Emotion, Bodies of Ore. V prvním případě je věnována pozornost zkoumání „obětovaných míst“ člověkem z pohledu sensitivní bytosti. Manifestem se projekt Na pomezí samoty snaží poukázat na důležité ideje spojené s uvědomováním si vztahu prostředí a vnímavého přijímajícího subjektu. Je v něm vznesen apel na umělce, jakožto „brusiče smyslů“.Rivers of Emotion, Bodies of Ore se pak věnuje problematice tzv. extraktivismu. Za pomocí výzkumů okolností dopadů různých lidských zásahů do krajiny vznikly dokumentární filmy mapující poničená teritoria „třetích světů“, instalace související se stále složitějšími technologiemi pro místa s omezenějším přístupem k těžení (například pod mořem). Byly reflektovány dopady těžby mědi v okolí norského Trondheimu. Sjednocujícím aspektem v textu je snaha o nazírání na biosystém jako na něco, co je nedílnou součástí člověka a kultury, kterou vytváří. Na základě těchto myšlenek tak nastolíme téma budoucnosti kultury, v němž smysl pro udržitelnost a citlivost nejen k mimo – lidskému bude základním stavebním prvkem a estetickou kvalitou. V závěru tedy zkusím porovnat vlastní výzkum s myšlenkami současné filozofie.