Animace a Virtuální Realita

Abstract

Virtuální realita si v dnešní době buduje své místo mezi tradičními audiovizuálními médii. Zdaleka přesahuje zábavní průmysl. Zejména možnostmi jejího využití v psychologickém či sociálním poli, kde ji lze aplikovat při terapiích, léčbě depresí nebo posttraumatických stresových poruch nebo jako skutečnou fyzickou terapii. Má velký potenciál zvyšovat v lidech empatii skrze svoji imerzivní povahu a díky fungování našich mozků, které si přesvědčivé zážitky z virtuální reality uchovávají jako zkušenost z našeho hmatatelného světa. S vývojem stále výkonnější výpočetní technologie a její snadnější dostupnosti se forma imerzivního vyprávění stává realizovatelnou pro stále rostoucí počet tvůrců. Jelikož se jedná o relativně nové médium, stále nemá ustálenou vlastní výrazovou řeč, a řada filmů se tak pohybuje na poli experimentu. Cílem této práce je praktický výzkum tvorby ve virtuální realitě a zmapování práce studií, které se zabývají animací. Chci zjistit, v jakých ohledech se filmový jazyk ve virtuální realitě liší od klasického filmu, a jak mohou fungovat zmíněné psychologické či sociologické přesahy. I když nás virtuální realita může přenášet kamkoliv, kam si fantazie tvůrce přeje, její technologické možnosti mohou být limitující a zároveň unifikující. Většina filmů pro virtuální realitu je tvořena ve 3D prostředí, které je tradičním nástrojem pro tvorbu všech digitálních audiovizuálních děl. Kouzlo animace však vždy spočívalo v jejím bohatém vizuálním jazyku a odlišnosti jednotlivých technik. Mým cílem je zjistit možnosti současné tvorby a také, jestli je možné využít i další, jiné techniky, případně je kombinovat.