Záznamové formáty s různými metodami a stupni komprese

Abstract

Filmový obraz je tvořen celou řadou vizuálních výrazových prostředků, které souvisí s aranžmá snímané scény, což je zřejmé. Použitá technologie snímání je neméně důležitým parametrem a výrazovým prostředkem. S tím souvisí volba záznamového formátu, který dál ovlivňuje možnosti postprodukce a tím i výsledný filmový obraz. Teoretická část této práce má za cíl představit vznik digitálních dat a záznamové formáty, do kterých se tato data ukládají. Z důvodu enormního objemu však bývají zatíženy kompresí. Komprese – co to je, proč ji potřebujeme, jak vzniká, co způsobuje? a hlavně: Jaká míra kompresních artefaktů je pro diváka akceptovatelná? To je otázka, na kterou odpovídám v praktické části bakalářské práce. Zúžila jsem pozornost na formáty Apple ProRes a H.264, které jsou v praxi často využívané v různých podobách a mohu s nimi v rámci dostupných kapacit pracovat. Pomocí subjektivního hodnocení expertní skupinou (metoda DSIS) sleduji zhoršení kvality obrazu způsobené kompresními artefakty výše zmíněných formátů. Z výsledků je patrné, že snižování datového toku vede ke zvýšení četnosti artefaktů, především u formátu H.264.