Možnosti a problémy klasických pohádek v divadle pro děti

Abstract

Klasické pohádky a jejich motivy patří k látkám, které se v divadle pro děti u nás zpracovávají nejčastěji. Z historického pohledu je zřejmé, že je nelze považovat za zakonzervovaný materiál. Proměňovaly se a formovaly po staletí a není možné, ani reálné omezovat či zastavovat jejich další vývoj. Otázkou je, jak současní tvůrci s těmito látkami zacházejí, jak je vykládají a do jaké míry mohou s pohádkou volně pracovat, vkládat do ní nová témata, aby ještě zůstala svébytným a smysluplným tvarem, soudržným s výchozím příběhem. Jsou pohádky ve své podstatě pro současné tvůrce stále životné a mohou dnešní děti něčím oslovit? Jakou roli v jejich rozkrývání a sdílení může hrát divadlo? Jsou dnes děti schopny vnímat znaky, symboly a metafory tvořené divadelní zkratkou, scénografií a hereckým jednáním? Pro zkoumání těchto otázek jsem si stanovila tři základní okruhy a vybrala tři známé pohádky, které slouží jako konkrétní příklady a poskytují materiál pro následné zobecnění. V případě Otesánka se zaměřuji především na literární zdroje, jejich komparaci i možnosti inspirace pro divadelní tvůrce. Proměny a problémy tvůrčího procesu přípravy inscenace přibližuji na příkladu Šípkové Růženky, kterou v roce 2019 nastudovalo Divadlo rozmanitostí v Mostě. Prostřednictvím pohádky Kráska a zvíře zkoumám vnímání divadelních symbolů dětmi. Za tímto účelem proběhl v roce 2019 praktický výzkum v bratislavské BIBIANĚ – Mezinárodním domě umění pro děti. Všechny zvolené okruhy a pohádky navíc zasazuji do širšího historického, divadelního i výkladového kontextu.