Čichám, čichám antropocentrismus

Abstract

V této práci autorka rozvažuje pravděpodobnost performativity v přírodě a přemýšlí nad možností lidského přístupu k ní v rámci lidského, především performativního, umění. V první kapitole autorka buduje myšlenkovou základnu umělecké tvorby ukotvené v ideovém podhoubí antropocénu, v druhé rozvažuje rizika spojená s přílišnou lidskou jistotou ve správnost vlastní interpretace zakořeněné v západních premisách ve vztahu k přírodním jevům. Ve třetí staví oblouk od emočního prožívání, schopnosti autoreflexe a estetického vnímání zvířat až k houbám, přes něž dospívá ke spekulaci nad možností, zda jsou si rostliny vědomy samy sebe, zda mají smysly srovnatelné s lidmi a mohly by tedy být účastny performativní výměny. Vzhledem k tomu, že na dané téma nemá zatím autorka k dispozici dostatek studií, nemá prozatím jinou možnost než se spokojit se zaujetím estetického postoje a pěstováním schopnosti setkání (v rámci vlastního druhu i mezidruhového). Pokračuje a práci ukončuje snahou o zmapování oblastí postantropocentrického divadla, vyvozením funkčních principů a vztažením nalezeného k vlastní tvorbě.