Fenomén zpěvu v klavírní literatuře

Abstract

Předmětem této práce je nalezení paralel mezi klavírní a pěveckou technikou 19. století. Důležitou složkou porozumění této problematice je historie a popis konkrétních technik, které na sebe v mnohém navazují. Mezi největší přínosy této teze patří diferenciace interpretací skladatelů zdánlivě podobných, avšak velmi odlišných – Fryderyka Chopina a Franze Liszta. Výchozím textem pro porovnání těchto významných entit hudební epochy je Klavier und Gesang Friedricha Wiecka. Velký důraz je kladen na popis bel cantové techniky, která svou tradicí sahá až do počátků 18. století a z něhož vychází frazeologie Chopinova a dalších romantických umělců. V opozici vůči tomuto stylu je Franz Liszt a Richard Wagner, kteří tento pro ně zpátečnický styl zavrhovali a snažili se hudebnímu proudu udat nový, neotřelý a brilantnější směr, jenž vedl k daleko propracovanější orchestraci, objemnějším orchestrům a daleko větším nárokům na operní zpěváky, kteří museli pod tíhou nezvratných změn opustit od stávající metody zpěvu. Tato zásadní změna se udála i v klavírní literatuře a používaní klavíru jako takového. Cílem je dokázat spojitost mezi hudbou klavírní a metodou pěveckou, která nám umožní lépe pochopit určitý konkrétní styl skladatele a naučit se pracovat se zápisem těchto mistrů.