Princip zobrazování v teorii umění a jeho aplikace na tanec

Abstract

Tato práce se zabývá principem zobrazení ve výtvarné kultuře a jeho intepretací. Rozebírá jejich mechanismy a popisuje proces vidění jako nástroj jazyka umění. Tyto poznatky se snaží aplikovat na taneční umění. Zaměřuje se tak na principy výtvarné kultury, které jsou platné i v tanečním umění a mohou tak přispět k uchopení vizuality tanečního díla. Ohledáváním paralel mezi výtvarným a tanečním uměním předkládá tanečnímu oboru nástroje a principy, které mohou posloužit tanečním umělcům k efektivnějšímu zacházení s vizualitou, ale i k obecnému pochopení mnohých rysů umění. Práce vychází převážně z poznatků teorie umění a perspektivou výtvarného umění, psychologie vnímání a souvisejících oborů, mapuje proces tvorby, interpretace ale také komunikaci mezi umělcem a jeho publikem. Ukázalo se, že tato perspektiva může být pro tanec velmi přínosná.