Myšlení strukturou

Abstract

Cílem této magisterské práce je pokusit se prostřednictvím fragmentárních úvah reflektovat komplexnost dramaturgie a složitý postoj, ve kterém se osoba činící dramaturgická rozhodnutí v tvůrčím procesu ocitá. Vychází z teze, že dramaturgie je těžko polapitelná umělecká doména, spoluzodpovědná za organizaci divadelního díla či události performativního charakteru, jichž je zároveň zásadní tvůrčí hybnou silou. Práce hledá novou perspektivu, která by pomohla oprostit dramaturgii od nadvlády textu, který je s ní tradičně spojován, jakožto její hlavní (či dokonce jediný) materiál. Divá se na textové zdroje jakožto dědictví vizuálního čtení funkce dramaturgie a přichází s návrhem o rozšíření jejího pole působnosti skrze projevy aktu přítomnosti — zvukovost. Formu fragmentu volí právě jakožto metodickou odpověď na nemožnost postižení těkavosti a proměnlivosti dramaturgie v rámci homogenní masy textu a zároveň zdůraznění neukončenosti procesu myšlení, které se pod tlakem práce ocitá v sevření mezí živostí pulzujícího proudu nových myšlenek a nápadů a nutností je artikulovat, přeložit do média řeči a tím se na nich dopouštět značného, leč pro poznání a rozvoj kritického myšlení nutného násilí. Snaží se zachytit paradox pomíjivosti, v němž nachází společný jmenovatel dramaturgie a myšlení, které je její hlavní materií. Práce v úvodu zdůrazňuje dva základní přístupy, kterými lze k reflexi dramaturgie přistupovat, a to z perspektivy inscenace, nebo z perspektivy tvůrčího procesu, přičemž se soustředí především na druhé jmenované ve snaze vymanit dramaturgii z její „sloužící“ pozice. Teoreticky vychází především z Estetiky performativity Eriky Fischer-Lichte a Otevřeného díla Umberta Eca. Velkou inspirací, která vzbudila otázku po zvukovosti dramaturgie se stala kniha Myšlení obrazem filosofa Miroslava Petříčka. V závěru práce nabízí další možné cesty z aurální oblasti, kudy se lze v úvahách o dramaturgii ubírat (výška a barva, melodie a harmonie, refrén a sloka, hlas a instrument, sólo, duet a chór, ambient nebo song a ticho dramaturgie).