Záměrná nesrozumitelnost mluveného slova jako výrazový prostředek v hraném filmu

Abstract

Diplomová práce analyzuje neobvyklý výrazový prostředek filmové a zároveň zvukové dramaturgie - záměrnou nesrozumitelnost mluveného slova. V rámci tématu poukazuje na ty momenty ve filmové naraci, ve kterých se postavy vyjadřují jiným způsobem, než pomocí významu slov. Výpověď mluveného slova je v těchto momentech částečně nebo úplně nesrozumitelná, až naprosto neslyšná, tichá, bez zvuku. Nesrozumitelnost řeči je v rámci práce zařazena do širšího kontextu jazyka a hlasu, výrazových prostředků jiných druhů umění a samotného filmového díla. Zvláštní pozornost je v práci věnována způsobům relativizace mluvy, které jsou přezkoumávány z několika úhlů pohledu. Podstatná je také kapitola zaměřena na historický kontext srozumitelnosti a záměrné nesrozumitelnosti mluveného slova, ve které jde především o zmapování důležitým milníků souvisejících s tímto pojmem v rámci dvacátého století. V závěru zprostředkovává i současné pojímání prostředku z pohledu zvukařského a režijního. Výsledky výzkumu přispívají k řešení nesouladu mezi častým užíváním zkoumaného výrazového prostředku a jeho absentující teoretickou reflexí. Přínos práce tkví v odhalení potenciálu tohoto specifického výrazového prostředku.