Barokní afektová teorie

Abstract

Tématem této disertace je barokní afektová teorie, jeden ze základních pilířů barokního vnímání hudby a umění. Je to teoretický systém - všeobecně platný nejen pro hudbu barokního období, ale v mnohém i pro následující éru rokoka a klasicismu až do doby tvůrčího působení Beethovena. Učení o afektech staví na provázanosti lidského myšlení a cítění na stranějedné a přírodního řádu na straně druhé. Je to učení vycházející i z tehdejších představ uspořádání světa, který byl stvořen jako dokonale fungující soustava, v níž mají své místo racionálno a dokonce i iracionálno jako dvě polohy lidského bytí. Práce se opírá především o dobové prameny a literaturu, s nimiž jsem pracovala ne jako s pomocným, ale jako s výchozím materiálem - proto jsou zde i překlady dobových textů, které dosud v české muzikologicko-estetické produkci scházejí. Je to důležité pro pochopení podstaty afektové teorie a dobové snahy o přiřazení afektů k hudebně-vyjadřovacím prostředkům. Texty předkládají úhel pohledu na věc, neoddělitelnost vědy od umění a dokládají barokní koncepci lidské osobnosti jako harmonického souzvuku ducha a těla. To vše je znázorněno na pozadí tehdejší konkrétní společenské situace a estetického vnímání. I dnes překvapí, do jakých detailů měli tehdejší hudebníci a teoretikové vše objasněno, vysvětleno a zdokumentováno z historických, muzikologických a dokonce i fyziologických poznatků své doby. V těchto souvislostech postupuji i při rozkrývání a utváření pojmu afekt a s tím spojené rozdíly v systematizaci a klasifikaci afektů, a jejich znázornění pomocí hudebně-rétorických figur v kompoziční praxi a interpretaci, kde je zohledněno afektivní působení hudby na posluchače jak tehdy, tak i dnes. S tím jsem i jako interpret přistupovala při třídění a kompletování příkladů na zvukových nosičích, které jsou součástí této disertace, a řečeno s Jeanem-Philippem Rameau: pravdivost hudby a hudebního vyjádření pramení hlavně z hudby samé!