Nesnesitelná blízkost

Abstract

Podivné mediální konfrontace se zabývá blízkostí jako parametrem vztahů a prostředkem identifikace, resp. získáváním identity. Termín blízkost buduje na základě freudiánské a lacanovské psychoanalýzy za použití klíčových termínů unheimlich, Todestrieb a parciální objekt. Blízkost je diskutována v rámci dvou případových studií: filmu Romana Polanskiho Repulsion (český distribuční název Hnus, rok 1965) a dokumentární filmové eseje Místa mezi místy (Marek Matvija a Epos 257, 2015). Na závěr je ještě formou apendixu doplněna diskuze blízkosti v prostředí českého anti-islámského internetu.

Případová studie filmu Repulsion zkoumá mizanscénu a záběrovaní ve vztahu k hlavní postavě. Svými výrazovými prostředky a střihovou skladbou film Repulsion rafinovaně maskuje hranici mezi vyprávěním v třetí a první osobě. Tekutost a prosakování osobních vizí vede k zneklidňujícímu, tísnivému a nepřirozenému charakteru celého filmu. Blízkost je zde zdrojem konfliktů a imperativů vůči chování hlavní hrdinky, veliká jejích vnitřních konfliktů je externalizována do vnějších předmětů a mizanscény. Probíhá zde tedy protisměrný vztah, než jaký byl popsán v předcházející části práce. Nikoliv směrem od prostředí k subjektu, ale od subjektu k prostředí. V rámci případové studie Místa mezi místy probíhá diskuze vnitřní městské periferie – míst, které vznikají ztrátou nebo absencí dominantní funkce, kde společně soupeří a podporují se rozličné sekundární funkce. Centrum oproti tomu je uspořádané, konflikty jsou ujařmeny vnitřními hranicemi mezi jednotlivými dominantními funkcemi. Periferie je, obrazně řečeno, kartotékou, jejíž lístky byli svezeny na jedno místo, tam rozsypány a zhněteny dohromady s lístky z úplně jiných druhů kartoték. Je to blízkost par excellence. Apendix věnovaný českému internetovému anti-islamismu diskutuje mobilní zařízení jako extenze těl uživatelů a pozorovaný mentální mechanismus popsaný za užití termínů Todestrieb a parciální objekt.