Inscenace děl Franze Kafky režisérské generace přelomu 80. - 90. let v širším kontextu alternativní kultury

Abstract

Magisterská diplomová práce se zabývá přijímáním osobnosti a díla Franze Kafky generací režisérů přelomu 80. a 90. let. Řeší především otázku, co pro tyto tvůrce Kafkovo dílo znamenalo, jaké téma pro ně reprezentovalo a jakým způsobem se v jejich adaptacích odrážely složité společensko-politické poměry socialistického Československa v období normalizace. V první kapitole práce reflektuje dobový společenský a kulturní kontext a přitom se zaměřuje na postavení divadla a hnutí studiových divadel, která patřila do proudu tehdejší alternativní kultury. Druhá kapitola pak zachycuje recepci Franze Kafky do roku 1989 a obsahuje také literární interpretaci jeho díla, z níž vychází hlavní část práce. Tu tvoří analýzy inscenací Amerika (1985, J. A. Pitínský), Proces (1989, Arnošt Goldflam), Přeměna (1988, Petr Lébl) a Zpěvačka Josefína a její bratři (1989, Petr Lébl), v nichž docházím k závěru, že Kafkovo dílo zkoumané generaci sloužilo k vyjádření dobového existenciálního pocitu jedince v totalitní společnosti. Poslední kapitola pojednává o inscenaci Touha stát se indiánem (1991, J. A. Pitínský), která vznikla po převratu, a ukazuje, jak se proměňuje divadelní interpretace Franze Kafky na sklonku totality.