Překonání prostoru ve filmech Artavazda Pelešjana: za pomoci Sovětské formální školy 20-30 let

Abstract

Doba filmu končí a přichází éra digitálních technologií. Na jednu stranu by se to dalo vnímat jako tragédie pro filmaře, na stranu druhou spíše jako velká výzva. I možnosti virtuální reality jsou rozmanité, ale příkladů vědomého použití je málo. Většinou jsou pouhým atrakcionem, jako film na počátku 20. století. Asi hlavní otázka pro diváka/uživatele, nacházejícího se uvnitř syntetického prostoru zní: "Kdo jsem já v tomto světě?" Domnívám se, že tato otázka je aktuální i pro film. Ve své bakalářské práci pokouším se nastínit to jakým způsobem se dá pracovat s divákovým vnímáním a očekáváním a to na přikládo dvou generaci filmařů Sovětské montážní školy. Na straně jedné jsou průkopníci filmu Kulešov, Ejzenštejn, Pudovkin a Vertov a na straně druhé Artavazd Pelešjan, který zdědil tradici formálního filmu a posunul ji dál. Soustředím se na analyzu a srovnání filmových postupů těchto dvou generáci. Otázkou k zamyšlení a předmětem této práce je, pokusit se nalézt i jiný úhel pohledu, ze kterého lze analyzovat a porovnávat filmové postupy, existují-li však ještě nějaké neobjevené vyjadřovací prostředky v umírajícím filmovém umění.