Katedra dirigování / Department of Conducting
Permanentní URI pro tuto komunitu
Procházet
Procházet Katedra dirigování / Department of Conducting podle vedoucí "BĚLOHLÁVEK, Jiří"
Nyní se zobrazuje 1 - 5 z 5
Výsledků na stránku
Možnosti řazení
- Andrea Krausová - interpretační výkonKrausová, Andrea(Akademie múzických umění v Praze. Hudební fakulta AMU, 2008)Datum obhajoby: 2008-06-02
- Koncert se symfonickým orchestremVrabec, Ondřej(Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2007)Datum obhajoby: 2007-06-04
- Srovnání interpretačních přístupů ke skladběKrausová, Andrea(Akademie múzických umění v Praze. Hudební fakulta AMU, 2008)Datum obhajoby: 2008-06-02V práci je analyzována problematika různých přístupů k interpretaci hudebního díla. Úvodní historický přehled si klade za úkol poukázat na proměny přístupů k interpretaci v průběhu hudebních dějin. Synchronní metodou nastiňuje autorka vývoj role interpretačního fenoménu od původního improvizačního vytváření hudby, přes předávání hudebního projevu ?ústní formou?, až k vytváření a zdokonalování hudebního zápisu. Druhá část se zabývá kategorizováním jednotlivých interpretačních přístupů, které dosud náleží k dnešnímu pohledu na interpretaci. Rozděluje je na přístup z hlediska současného, z pohledu historicky poučené interpretace a srovnává s přístupem tradičním a přístupem autorského pohledu a pohledem vycházejícím z hudebního textu. Definování kritérií jednotlivých problematik má pomoci interpretově při volbě mezi respektováním tradičně zažitých postupů anebo hledání původního zvukového tvaru.
- W. A. Mozart: Figarova svatba (nastudování a dirigování opery)Vrabec, Ondřej(Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2006)Datum obhajoby: 2007-06-04
- Zákonitosti orchestrální hry a jejich význam pro dirigenta v procesu studování dílaVrabec, Ondřej(Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2007)Datum obhajoby: 2007-06-04Studie se zabývá problematikou specifických zákonitostí orchestrální hry. Jejich znalost je pro dirigenta prvořadým předpokladem pro dosažení uměleckého cíle rychlou a efektivní cestou. Zkoumané pole zasahuje do tří hlavních tématických okruhů. První je věnován zákonitostem tvorby orchestrálních barev. Přibližuje význam zvukové barvy jako indikátoru správnosti postupů herní techniky a souhry skupiny stejnorodých nástrojů v časových mikro ? intervalech. Pojednává o specifické schopnosti některých nástrojů zahušťovat orchestrální zvuk, včetně návrhu řešení. Zamýšlí se nad otázkou účelného využití vibrata coby výrazového prostředku ve vztahu k barevné kvalitě zvuku. Popisuje techniky přesvědčivého spojování instrumentálních barev. Okrajově se dotýká i vlivu rozsazení orchestru na výsledné zvukové podání a principů chování zvuku v akustickém prostoru. Druhý okruh je věnován intonaci. Akcentuje neoddělitelnost tónové barvy od přesvědčivého intonačního výsledku, zevrubně analyzuje problematiku kolísavosti orchestrální intonace, střetu temperovaného a přírodního ladění, sdružené intonace nástrojových sekcí, vlivu rozsazení na intonační orientaci hráčů, vyvážení a ladění souzvuků a dalších zákonitostí. Třetí okruh shrnuje zákonitosti herní psychologie. Zabývá se vzájemnými vztahy dirigenta a orchestru a hledá cesty, jimiž může dirigent být hráčům v této oblasti při hře nápomocen.