Oddělení hudebně teoretických disciplin / Department of Musical-theoretical Disciplines

Permanentní URI pro tuto komunitu

http://hdl.handle.net/10318/16

Procházet

Procházet Oddělení hudebně teoretických disciplin / Department of Musical-theoretical Disciplines podle vedoucí "TICHÝ, Vladimír"

Nyní se zobrazuje 1 - 15 z 15
  • Analýza hudební řeči domorodých obyvatel Šalamounových ostrovů
    Míšek, Jakub
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2011)
    Datum obhajoby: 2011-06-01
    MÍŠEK, Jakub: Analýza hudební řeči domorodých obyvatel Šalamounových ostrovů. [Bakalářská práce]. Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta; Katedra teorie a dějin hudby. Vedoucí práce : prof. Vladimír Tichý, CSc. Stupeň odborné kvalifikace: Bakalář hudební teorie. Praha : HAMU, 2011. 70 s. Tato práce se zabývá analýzou hudby domorodých obyvatel Šalamounových ostrovů, která je charakteristická pro své časté využívání vícehlasu. Když se český čtenář probírá zahraniční, zejména anglicky psanou, literaturou, objeví časté užívání slova polyphony. Předkládaný text řeší, zda je pro dané případy oprávněné užití jeho českého ekvivalentu polyfonie. Po stručném shrnutí historického vývoje oblasti a charakteristice místních hudebních kultur analyzuje devět příkladů vokálních písní z ostrovů Guadalcanal, Savo a Malaita zaměřených na otázky melodiky, rytmiky a strukturování. Poslední část se zaobírá otázkami homofonie, heterofonie a polyfonie, zkoumá jejich vztah a přesahy. Na základě vlastní metody analýzy založené na percepčním hledisku dokazuje, že se o polyfonii dá hovořit i v hudbě mimoevropské. Klíčová slova: Šalamounovy ostrovy, etnická hudba, homofonie, heterofonie, polyfonie
  • Faktory ovlivňující formování harmonického pole
    Zvěřina, Petr
    (Akademie múzických umění v Praze.Hudební a taneční fakulta, 2013)
    Datum obhajoby: 2013-06-06
    V této práci se snažím o vymezení a diskuzi faktorů, které mají vliv na formování harmonického pole. Za hlavní faktory pokládám význam a váhu jednotlivých tónů či souzvuků, jejich vzájemné působení a uspořádání, a vztah k časové složce skladby. Kromě tohoto vymezení se snažím přijít na to, jakým způsobem tyto faktory zahrnout do úvah o harmonické složce skladby. V průběhu výkladu vymezuji obecné tektonické schéma, které vychází z teorie harmonického pole a představuje jeho nadstavbu. V další části práce diskutuji tradičně užívané termíny a snažím se rozklíčovat, jak se v nich uvedené faktory projevují. Pozornost jsem zaměřil jak na jevy klasické harmonie, tak na situaci v harmonii moderní. Nejčastěji jsem vycházel z textů Miroslava Filipa (Vývinové zákonitosti klasickej harmonie), Karla Janečka (Základy moderní harmonie, Tektonika) a Vladimíra Tichého (Harmonické pole). Třetí část práce se zaměřuje na rozbor tří odlišných skladeb od různých autorů (Mozart, Webern, Feldman). Pokusil jsem se analyzovat dění v těchto kompozicích na základě konstatovaných premis a dokázat tak aplikovatelnost svých myšlenek.
  • Harmonické pole v atonální hudbě
    Zvěřina, Petr
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2011)
    Datum obhajoby: 2011-06-01
    Tato práce se snaží rozšifrovat a systematičtěji uchopit harmonické dění v atonálních skladbách. Rozvíjí myšlenky Vladimíra Tichého (studie Harmonické pole) a Karla Janečka (Základy moderní harmonie). Kriticky hodnotí aparát Allena Forteho (Structure of Atonal music). Problematiku harmonického pole v atonální hudbě sleduji na základě reciprocity metrorytmického obrazu a harmonického materiálu skladby. Analytickým prostředkem mi je možnost segmentace harmonické situace. Snažím se zhodnotit tektonickou funkci harmonického pole ve skladbě a na tomto základě konstatuji jeho funkčnost. Souvislosti ve skladbě konstatuji na základě disonantních charakteristik souzvukových druhů a nově také v podobě myšlenkového postupu, ovlivňujícího výběr a vyjádření hudebního materiálu. Práce obsahuje rovněž praktickou analýzu Prvního kusu pro klavír ze Tří klavírních kusů op. 11 Arnolda Schöberga.
  • K otázkám problematiky transcendentního času v hudbě.
    Míšek, Jakub
    (Akademie múzických umění v Praze.Hudební a taneční fakulta, 2013)
    Datum obhajoby: 2013-06-06
    Práce se zabývá vztahem hudby a času, konkrétně specifickým časovým projevem, který je známý jako transcendentní, posvátný, sakrální nebo "třetí" čas. Text je koncipován jako úvod do problematiky. Nejprve se zaobírá vztahy hudebního a nehudebního času, následně je fenomén transcendentního času dán do souvislosti s teoriemi hudebního času představenými českými i zahraničními autory. Poslední část práce obsahuje příkladný výčet kompozičních postupů, které mohou pomoci navodit prožitek transcendentního času. Tyto postupy jsou ukázány na konkrétních písních a skladbách různých žánrů a kulturního původu.
  • K pojetí konsonance a disonance jako měřitelných veličin
    Jelen, Bohuslav
    (Akademie múzických umění v Praze.Hudební a taneční fakulta, 2014)
    Datum obhajoby: 2014-06-11
    Práce subjektivně shrnuje pohled autora na konsonanci a disonanci. Rozebírá akustické jevy, především alikvotní řadu, a přináší na základě již poznaného nové pole pro vnímání konsonance a disonance. Autor vytváří vlastní pokus, jehož výsledkem je v rámci laboratorního prostředí vyčíslení míry konsonance a disonance, a přiděluje jednotlivým prvkům jistý koeficient.
  • K tektonické funkci barvy zvuku v soudobé hudbě
    Oplištilová, Iva
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2007)
    Datum obhajoby: 2007-05-29
    Práce se zabývá oblastí barvy zvuku, která byla hudebními teoretiky dlouho opomíjena pro svou subjektivnost a neuchopitelnost. S rozvojem nových vědních disciplin se situace změnila. Psychoakustika a kognitivní vědy spojují percepci a měřitelné akustické vlastnosti zvuku. Prokazují existenci společných rysů vnímání různých jedinců a možnost následné klasifikace barev zvuku, o něž se může opřít i teoretik při analýze skladby. V předkládané práci jsou postupně formulovány obecné požadavky na hudební složku, aby byla tektonicky nosná, pojednána barva zvuku, její různé definice a popisy, percepční prostory barvy zvuku a operace na nich. V závěrečné kapitole jsou uvedeny výsledky experimentů prokazující, že z kognitivního hlediska složka barvy splňuje požadavky stanovené v první kapitole a tedy ji lze, s určitými omezeními, považovat za tektonicky nosnou
  • K tektonickým principům hudby 20. a 21. století
    Krejča, Tomáš
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2011)
    Datum obhajoby: 2011-06-08
    Magisterská práce s názvem K tektonickým principům hudby 20. a 21. století se zabývá různými způsoby výstavby a členění hudebních struktur, uplatňujících se, v širokém slova smyslu, v soudobé hudbě, tedy v hudbě od roku 1920 až po současnost. Zároveň se snaží o jejich srovnání s kompozicemi dřívějšími. Hudební struktury zkoumá tato práce nejen z hlediska jejich utváření a formování, ale také z hlediska jejího působení na příjemce. Své poznatky se snaží uplatnit při formulaci zásad soudobé hudební analýzy a pomoci tak orientovat se v hudebních projevech nejen hudebním analytikům, ale všem příjemcům.
  • Nelineární čas a ticho v post-cageovské hudbě
    Oplištilová, Iva
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2009)
    Datum obhajoby: 2009-06-10
    Práce je zaměřena na problematiku neteleologických strategií při poslechu hudby. Jejich popis se opírá o fenomenologický přístup z perspektivy první osoby. Fenomenologická redukce je navržena jako exaktní metoda pro práci s jevy, kde nevyhovují klasické prostředky hudební teorie. Neteleologické skladby jsou uvedeny do souvislosti s Fraserovou teorií temporalit, konkrétně s temporalitami nelineárními. Vznik jevů charakteristických pro nelineární temporality je popisován jako prožitek, fenomenologicky, i z hlediska meteriálu, tedy jako kompoziční postup. Hlavní pojednávané pojmy jsou trvání, hudební objekt, kontinuita a gesto. Je kladen důraz na význam kontextu a rozsahu zorného úhlu posluchače, tedy na problematiku měřítek. Poslední kapitola se zabývá různými typy tich, která jsou rozlišována v závislosti na kontextu, v jakém jsou použita.
  • Rejchovo pojetí fugy
    Havlíček, Vít
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2011)
    Datum obhajoby: 2011-06-08
    Předmětem této práce je fuga v pojetí Antonína Rejchy. Fugou se Rejcha zabývá ve dvou svých spisech O novém fugovém systému a ve dvou částech Pojednání o vyšší hudební skladbě. V této práci se především věnuji druhému jmenovanému. Vedle překladu do češtiny uvádím i kritický komentář tohoto spisu a následně srovnání obou spisů z různých hledisek, čímž poukazuji na vývoj Rejchova myšlení v oblasti fugy.
  • Rejchův spis Ueber das neue Fugensystem
    Havlíček, Vít
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2009)
    Datum obhajoby: 2009-06-10
    Předmětem této práce je hudebně teoretický spis Antonína Rejchy Ueber das neue Fugensystem. Práce obsahuje faksimile tohoto teoretického díla, diplomatický přepis ze švabachu do moderního písma, český překlad a kritický komentář tohoto spisu. Součástí práce jsou dále analýzy témat a expozic všech fug Rejchova cyklu 36 fug pro klavír, úzce souvisejícího s uvedenou teoretickou prací.
  • Serialita a její anticipace a reminiscence v procesu evropského melodicko-harmonického vývoje
    Krejča, Tomáš
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2009)
    Datum obhajoby: 2009-06-10
    Tato práce se snaží vytvořit pokud možno ucelený pohled na serialitu, syntetizovat v sobě pohled analytický, částečně historický a také komparativní. Nastiňuje příčiny a důsledky jejího vzniku, popisuje její základní pravidla a možnosti práce s ní, hovoří o čelných představitelích, tvůrcích a pokračovatelích této metody, srovnává jiné přístupy ke kompozici s dvanácti půltóny temperované chromatiky, porovnává principy (metody) dosavadní organizace tónového materiálu. Protože serialita je metodou do jisté míry syntetickou (dílčím způsobem využívá množství organizačních principů a metod jí předcházejících) zaměřuje tato práce svou pozornost také na anticipace seriality. Pokouší se tyto dílčí principy a metody uvnitř seriality analyzovat a najít analogické příklady v průběhu předcházejícího historického vývoje hudebního jazyka. Serialita (dodekafonie) byla první, která ovlivnila novodobý hudební vývoj. Jako taková měla vliv na utváření hudebního jazyka následujících skladatelských osobností, které serialitu využívali a využívají v rámci svých vyjadřovacích prostředků na cestě hledání nejnovějšího způsobu hudebního sdělení a myšlení. Předkládaný text si take klade za cíl nastínit a částečně zmapovat tyto jevy. S trochou nadsázky je nazývá reminiscencemi seriality.
  • Současná podoba výuky harmonie na středoškolském stupni.
    Andělová, Aneta
    (Akademie múzických umění v Praze.Hudební a taneční fakulta, 2016)
    Datum obhajoby: 2016-06-01
    Práce se zabývá srovnáním výuky harmonie na třech různých typech středních škol. Nejprve je zaměřena více prakticky, kde je popsána charakteristika jednotlivých škol, včetně jejich stručné historie, charakteristiky a výuky harmonie. Dále se věnuje analýze náslechových hodin harmonie na jednotlivých typech škol. Přechod mezi praktickou a teoretickou částí tvoří dotazníky pro studenty a vyučující a jejich vyhodnocení. Kapitola se nejprve zaměřuje na vyhodnocení každé školy jednotlivě a následně vyhodnocuje celkový stav výuky harmonie na těchto školách. Do teoretické části jsou zařazeny informace o pojmu harmonie v několika českých publikacích a následně také má vlastní definice. Závěrečná kapitola patří návrhu vlastní struktury výuky harmonie, ve které jsou systematicky popsána a okomentována jednotlivá témata klasicko-romantické harmonie.
  • Symfonická hudba Jeana Sibelia
    Hruška, Viktor
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2011)
    Datum obhajoby: 2011-06-01
    Práce se zabývá symfonickou hudbou finského skladatele Jeana Sibelia. Nejprve je vyložen historický kontext vzniku kompozic a jejich dobové vyznění. V druhé části jsou pak za použití tradičních analytických metod odhalována specifika Sibeliova stylu kompozice prvních šesti symfonií. Důraz je kladen na určování odchylek od tradičních schémat.