Katedra dirigování / Department of Conducting

Permanentní URI pro tuto komunitu

http://hdl.handle.net/10318/10

Procházet

Procházet Katedra dirigování / Department of Conducting podle oponent "FARKAČ, Hynek"

Nyní se zobrazuje 1 - 10 z 10
  • Dirigent - partner
    Mimrová, Jana
    (Akademie múzických umění v Praze.Hudební a taneční fakulta, 2018)
    Datum obhajoby: 2018-05-28
    Spolupráce dirigenta se sólisty je podstatná a neodmyslitelná součást povolání dirigenta a to nejen v oblasti operního dirigování, ale také a především v oblasti dirigování symfonického orchestru. Druhému odvětví se věnuje tato práce se speciálním zaměřením na konkrétní rozbor díla z koncertu, kde autorka zúročila vlastní zkušenosti spočívající ve spolupráci se sólisty.
  • Dirigent jako propagátor
    Krausová, Andrea
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2010)
    Datum obhajoby: 2010-06-11
    Práce vymezuje jednotlivé kategorie hudby vhodné k propagování, zabývá se jednotlivými faktory, které mohou mít vliv na výběr repertoáru. Dále se dotýká problematiky obecenstva a jeho požadavků na uvádění hudby. Na závěr autorka navrhuje další možné postupy v propagování hudby a úlohu dirigenta v této oblasti.
  • Dirigent očima orchestrálních hráčů
    Jelínková, Alena
    (Akademie múzických umění v Praze.Hudební a taneční fakulta, 2020)
    Datum obhajoby: 2020-09-11
    Cílem této práce je popsat představy orchestrálních hráčů o charakteristikách dirigenta, o komunikaci mezi hráči a dirigentem apod. Zvolenou metodou je dotazník, který sbírá odpovědi od 230 profesionálních hráčů z České republiky. Zpracování tohoto dotazníku tvoří klíčovou část práce. Součástí práce je také srovnání tohoto výzkumu s mým předešlým, který byl na obdobné téma, akorát mezi dirigenty. Teoretickým základem práce jsou pak různé učebnice dirigování a zahraniční publikace a články, které se tématikou práce s lidmi v orchestru zabývají. Ve třetí kapitole zodpovídám otázku, zda se dají tyto schopnosti zdokonalovat a případně jak. Dirigentovu úlohu můžeme rozdělit do tří hlavních pilířů: znalost hudby, sdělnost gesta a práce s lidmi (schopnost vést). Třetí pilíř – schopnost pracovat s kolektivem, umět přesvědčit a přirozeným způsobem inspirovat, bývá často podceňovaná, přesto je však v dirigentském povolání zcela zásadní. To, že dirigent musí umět dirigovat, nebo řekněme taktovat (což už je dnes skoro hanlivé označení), je naprosto bez debat. Jakou by ale měl být osobností? Jaká všechna kritéria by měl v očích hráčů splňovat? Jaké předsudky dirigenty provázejí? Jaká by měla být při zkoušení atmosféra? Tyto a mnohé další otázky jsou součástí mého průzkumu, který dává hráčům prostor otevřeně se k dirigentům vyjádřit. V této práci se tedy soustředím na komunikaci mezi dirigentem a hráči a pokouším se zjistit, co kdo od koho očekává, aby bylo možné dosáhnout lepšího porozumění, větší spokojenosti na obou stranách a tím pádem i lepšího výsledku.
  • Interpretační analýza různých nahrávek Symfonie Antonína Dvořáka č.8, op. 88
    Šalšová, Kristina
    (Akademie múzických umění v Praze.Hudební a taneční fakulta, 2018)
    Datum obhajoby: 2018-05-28
    Osmá symfonie Antonína Dvořáka s často uváděným podtitulem „Anglická“ a opusovým číslem 88 je jedním ze stěžejních děl nejen českého symfonického repertoáru. V této práci se zabývám srovnáním pěti různých nahrávek tohoto díla. Nahrávky jsou zvoleny tak, aby reprezentovaly nejen jednotlivé epochy 20. století, ale i současnou estetiku uvádění této symfonie. Porovnávám zde nahrávky Rafaela Kubelíka, Karla Ančerla, Libora Peška, Vladimíra Válka a Jiřího Bělohlávka. Pro tyto dirigenty byla v době nahrávání Dvořákova symfonie jedním ze základních děl v repertoáru. To stejné ale neplatilo pro všechny orchestry, některé z nich hrály skladbu vůbec poprvé. U každé nahrávky jsou posouzeny její zvukové vlastnosti s přihlédnutím k dobovým možnostem. Nahrávacím týmům se i v dobách dřívějších podařilo dosáhnout pozoruhodných snímků, na kterých měly samozřejmě svůj nemalý podíl i velké dirigentské osobnosti, na něž dodnes v interpretaci stěžejních českých symfonických děl navazujeme. Následují dynamické, tempové či agogické rozdíly, a to včetně působnosti díla a hudební logičnosti. Opakovaným poslechem jsem docházela ke stále větším detailům a ke zjištění, že jedna a tatáž skladba se dá interpretovat zcela odlišně, aniž bychom ale některou z interpretací museli označit za nejzdařilejší. Je také nutné poukázat na to, že ne zcela stejné hudební prostředky ocení posluchač na živém koncertě a na studiové nahrávce. Zajímavou kategorií jsou proto tzv. live nahrávky z koncertů.
  • Jan Bubák: Bakalářský koncert
    Bubák, Jan
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2009)
    Datum obhajoby: 2010-06-11
  • Lukáš Vasilek : interpretační výkon
    Vasilek, Lukáš
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-06-02
  • Michal Hájek: Bakalářský koncert
    Hájek, Michal
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2010)
    Datum obhajoby: 2010-06-11
  • Rózsová Michaela : Magisterský koncert
    Rózsová, Michaela
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2011)
    Datum obhajoby: 2011-09-13
  • Vojtěch Jouza- magisterský koncert
    Jouza, Vojtěch
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2009)
    Datum obhajoby: 2009-09-07
  • Zákonitosti orchestrální hry a jejich význam pro dirigenta v procesu studování díla
    Vrabec, Ondřej
    (Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU, 2007)
    Datum obhajoby: 2007-06-04
    Studie se zabývá problematikou specifických zákonitostí orchestrální hry. Jejich znalost je pro dirigenta prvořadým předpokladem pro dosažení uměleckého cíle rychlou a efektivní cestou. Zkoumané pole zasahuje do tří hlavních tématických okruhů. První je věnován zákonitostem tvorby orchestrálních barev. Přibližuje význam zvukové barvy jako indikátoru správnosti postupů herní techniky a souhry skupiny stejnorodých nástrojů v časových mikro ? intervalech. Pojednává o specifické schopnosti některých nástrojů zahušťovat orchestrální zvuk, včetně návrhu řešení. Zamýšlí se nad otázkou účelného využití vibrata coby výrazového prostředku ve vztahu k barevné kvalitě zvuku. Popisuje techniky přesvědčivého spojování instrumentálních barev. Okrajově se dotýká i vlivu rozsazení orchestru na výsledné zvukové podání a principů chování zvuku v akustickém prostoru. Druhý okruh je věnován intonaci. Akcentuje neoddělitelnost tónové barvy od přesvědčivého intonačního výsledku, zevrubně analyzuje problematiku kolísavosti orchestrální intonace, střetu temperovaného a přírodního ladění, sdružené intonace nástrojových sekcí, vlivu rozsazení na intonační orientaci hráčů, vyvážení a ladění souzvuků a dalších zákonitostí. Třetí okruh shrnuje zákonitosti herní psychologie. Zabývá se vzájemnými vztahy dirigenta a orchestru a hledá cesty, jimiž může dirigent být hráčům v této oblasti při hře nápomocen.