Krajina časů na přeskáčku

Abstract

Krajina časů na přeskáčku

V mé diplomové práci se snažím specifikovat východiska pro mou autorskou práci skrze mé zkušenosti ze studia na katedře alternativního a loutkového divadla, jež mě vedla k zájmu o autorskou tvorbu jako takovou, kterou se snažím formulovat na příkladu našeho představení I LIDÉ MAJÍ DUŠI. Celá práce začíná kapitolou Východiska, která zmiňuje výhody blokové výuky a její přínos pro mou další tvorbu. Tato kapitola je rozdělena dále do dvou podkapitol, kdy první slouží jako úvaha nad funkcí a schopností současného divadla, v čase digitálně-technologického rozkvětu a druhá pojednává o využití těchto multimédií, jako nástroj, jehož úloha spočívá v rozšíření naší platformy a prostoru pro samotnou tvorbu oproti tomu, kdy se divadlo snaží vyjít ze slepé uličky pomocí prázdné iluze. Dále na to navazuji kapitolou Prostý prostor a jeho nosná síla, kdy parafrázuji Jerzy Grotowského a jeho výklad chudého a bohatého divadla a specifikuji výchozí body k divadelnímu prostoru a následně i tvorbě jako takové, v další kapitole se pak věnuji antropologickému přístupu, který mi slouží jako rádce a pomocník v cestě za autenticitou na jevišti. Dalšími kapitolami se pokouším pojmenovat, co pro mne znamená živý proces zkoušení, který je komplexní, provázaný jako jeden organismus a s ním spojené souvislosti v cestě za specifikací mého autorského přístupu. Následně se dostávám ke kapitole o samotném představení I LIDÉ MAJÍ DUŠI, kde se snažím zformulovat náš vlastní způsob tvorby a uvažování nad ním. Na konkrétní scéně pak přibližuji onen syntetizující přístup k divadlu a další klíčové fragmenty pro formu, která mě zajímá. Dále navazuji kapitolou Sarajevo, což je název jedné z naší klauzurní práce, kde popisuji, v čem pro mne spočívá divadlo, které si je schopno udržet svou autenticitu, i přes to, že pojednává o tématu jako je válka a s ní spojené události, které jsou těžko přenositelné na divadlo, které zobecňuji a dávám opět do kontextu mého pohledu na divadlo.