Hledání autenticity v imerzivním divadle

Abstract

Ve své práci Hledání autenticity v imerzivním divadle (Divadlo jako médium osobního tématu) se snažím reflektovat své zkušenosti v souborech na opačném konci spektra – v Národním divadle a v nezávislém souboru Pomezí. Cílem této práce pro mě bylo pojmenovat, co mají tyto dva rozdílné druhy divadla společného, a jít tak až k jádru divadla jako média. V první části práce vycházím z knihy Ireny Žantovské Divadlo jako komunikační médium. Pracuji s tezí, která definuje výjimečné postavení divadla mezi médii právě specifickou mírou a způsobem komunikace. Konkurenceschopnost, „živost“ a aktuálnost divadla jako média v současném zahlceném světě, stejně jako Žantovská, přikládám lidské potřebě kontaktu a transcendence. Právě proto se v práci věnuji fenoménu imerzivního divadla, který posouvá hranice komunikace a participace mezi tvůrci a divákem. Imerzivní divadlo zcela zásadně zviditelňuje základní princip komunikace, a tedy i divadla, sdílení. Proto je druhá, nejrozsáhlejší kapitola věnována právě jemu. Snažím se v ní vystihnout, jak rozdílná může být inscenace imerzivního divadla od inscenace tradiční, ale i to, jak využívá stejných principů a má podobné cíle. Jako modelový příklad používám inscenaci Pomezí stejnojmenného souboru. V druhé kapitole se věnuji také tématu autenticity, které mě provází už od začátku studia na DAMU. Nahlížím na autenticitu nejen jako na kvalitu hereckého projevu, ale také jako na ryzost, ve smyslu jedné z životních met. Téma autenticity mě přivedlo ke třetí kapitole, která nese název Osobní téma. V ní shrnuji, jakým způsobem mi divadlo jako médium umožňuje se projevit a jaké místo a funkci zaujímá v mém vnímání společnosti a hodnotovém žebříčku.