Instafood: banalita v instantní podobě

Abstract

„Stisknete tlačítko, my uděláme zbytek“. Ale pokud je zbytek dávno hotový ještě před spuštěním spouště fotoaparátu, co nám pak zůstane z historického sloganu firmy Kodak? Jak se promění naše životy v éře, kdy fotografie konzumujeme simultánně s událostmi, které tyto fotografie zachycují? Svět se stal rychlejším a fotografie s ním. Její základní a nejstarší funkcí je ukazovat, jak něco vypadalo, stvrzovat existenci vyfotografovaného a sdělovat “to již bylo”. Přítomnost je tak pomíjivá, že vše co se nyní stane se rozplyne během pár okamžiků. Takže čím více fotografií je pořízeno, tím více je uspokojena digitální nenasytnost uživatelů. Produkce obrazů zašla dál než produkce samotná a daleko dál než masová produkce, to je naše konzumace. To nás přivádí k obrazovému kapitalismu, kde jsou followers stejně nejistí jako peníze v bance. Homo photographicus tráví fotografie bulimickým způsobem. A homo photographicus není biologicky připraven vidět takové množství dat se kterými se musí denně vypořádat. Čím více fotografií spotřebovává, tím více roste jeho touha spotřebovávat další. Co se tedy s námi stane v éře tzv. instantní fotografie? Tato práce se věnuje instantní povaze dnešních společností, zejména pak na příkladu současných vernakulárních fotografických praxí poukazuje na sociální důsledky instantnosti.